Slavnostně nazdobený stromeček zaujímá čestné místo, z kuchyně se line vůně jídla i vánočního cukroví. Barevná světýlka jasně září do zimní noci. V anglicky mluvících zemích stačí už jenom pověsit nad krb roztomilou chlupatou punčošku a Vánoce mohou začít…

K nám se vánoční punčochy ještě nedostaly, ale ve světě jsou nepostradatelnou dekorací, bez níž si rodiny neumí představit svátky. Je červená, je měkoučká a je naditá dárky a sladkostmi.

Už téměř 200 let představuje symbol Vánoc, předávaný z generace na generaci, který dokáže v dětských očích vykouzlit radost a do domů vnést klid a harmonii. Tohle je příběh punčochy.

Rodina v nesnázích

Za vznikem tradice je, podle nejznámější a nejrozšířenější legendy, třeba hledat svatého Mikuláše. Ten při svých cestách zavítá do jedné vesničky, kde od místních vyslechne příběh bohatého obchodníka, kterého opustilo štěstí.

Nemoc ho připraví o ženu, špatná investice o peníze. On a jeho tři dcery tak zůstávají zcela bez prostředků, což muže nesmírně trápí. Z představy, že svým líbezným dcerám nemůže dát řádné věno, a ony tak zůstanou na ocet, ho bodá u srdce.

Mikuláš chce rodině pomoci, neví však, jak je obdarovat, aby pomoc z hrdosti či studu otec neodmítl. Nakonec ho napadne, že rodinu zkrátka potěší tajně a nenápadně.

Milé překvapení

Jedné noci vyčkává u obchodníkova domu. Když skrze okno zahlédne, jak celá rodina odchází na kutě, chopí se příležitosti. Plán má vlastně úplně jednoduchý – vyšplhá na komín a vhodí do něj pár zlatých mincí. Poté se vypaří jako pára nad hrncem.

Jako šťastnou náhodou však zlaťáčky spadnou přímo do čerstvě vymáchaných punčoch, které si dívky dají přes noc uschnout ke krbu. Díky Mikulášově štědrosti sestry druhý den objeví tolik zlata, že se mohou výhodně provdat a žít spokojený život.

Nikdy ale nezjistí, kdo jim pomohl. Mikulášův skutek přesně odpovídá dnešnímu poselství Vánoc, a to obdarovávat bez nároku na odměnu.

Modernější kabát

Od té doby uplyne spousta vody a verze o původu tradice ještě několikrát změní kabát. Podstata obdarovávání prostřednictvím punčoch však zůstává. Pokračují v ní zejména rodiče s dětmi, pro které je její přítomnost nedílnou součástí vánočního veselí.

Aby se však na dítko usmálo štěstí a Santa Claus mu v noci na 25. prosince punčošku naplnil, musí se po celý rok chovat slušně. Když toto jednoduché pravidlo poruší a „šijí s ním všichni čerti“, dostane jen malý kousek uhlí.

V některých zemích punčochu nahrazují boty. Nutným pravidlem není ani zavěšování na krb. Punčochu si tak někteří věší na kliku od dveří.

Malá či velká, červená nebo zelená?

Zatímco dříve si se vzhledem nikdo moc hlavu neláme a používají se punčochy nebo obyčejné ponožky, které jsou zrovna po ruce, dnes jsou skvělým obchodním artiklem. Velké řetězce každý rok nabízejí nepřeberné škály barev, vzorů i velikostí, stačí si jen vybrat.

Čím originálnější, tím lepší. Ti, kteří mají šikovnější ruce, si vyrábějí vlastní. Na ně pak vyšívají jména či přezdívky členů rodiny.

Bez ohledu na to, jak moc se jednotlivé výrobky liší, jejich úkol je stále stejný – vnést do vánočního období dávku překvapení i obyčejné radosti.

Karolína Steinbergerová