Na začátku prázdnin, 1. července 2019, obletěla svět zpráva, že došlo k požáru na ruské jaderné ponorce Lošarik. Co o tomto utajovaném stroji, údajně určeném k výzkumu mořského dna, víme?

Opravdu jej Rusové využívají k přerušování podmořských optických kabelů vedoucích internet? Proč ponorka vlastně hořela? Hrozila světu jaderná katastrofa? 

Přesné parametry ponorky Lošarik, jediné typu AS-12, která kdy byla zkonstruována, jsou tajné. Ví se však, že má dvojitý plášť.

Takže zatímco zvnějšku vypadá jako klasická ponorka, uvnitř skrývá (zřejmě) 7 propojených batysfér (modulů kulového tvaru, schopných potápět se do velkých hloubek).

Na délku měří Lošarik asi 69 metrů a na šířku 7. Jedna z batysfér v sobě pak ukrývá jaderný reaktor, který ponorku pohání. Její vývoj byl zahájen ještě za dob existence Sovětského svazu.

Kdo ovládne moře a oceány?

Po druhé světové válce se totiž rozhořel boj mezi USA a SSSR nejen o nadvládu nad vesmírem, ale i nad oceánem.

První atomovou ponorku jménem USS Nautilus zařadily USA do služby v roce 1954. V odpovědi na ni zkonstruovali Sověti, ale až roku 1958, ponorku K-3 Leninskij Komsomol.

O rok později pak spustili Američané na vodu USS George Washington, první ponorku vyzbrojenou balistickými raketami Polaris.

Snahou obou národů pak bylo vyvinout nejen stále větší a větší jaderné ponorky, ale i ponorky schopné potopit se do co největších hloubek, aby byly jejich podmořské operace neodhalitelné.

Americká ponorka vydrží pod hladinou až 30 dní

Existující batysféry se sice byly schopny potopit do hloubky větší než 1 kilometr, ale pouze na krátkou dobu, a navíc musely být připevněny lanem k tažné lodi.

První jadernou ponorku, schopnou potopit se až do hloubky 900 metrů, vyvinuli Američané v roce 1969 a označili ji jako NR-1. Šlo o výzkumný stroj, přičemž délku jeho pobytu pod mořskou hladinou omezovalo jen množství zásob, které mohl mít na palubě.

Nemusel se vynořit až 30 dní. Právě NR-1 inspirovala Sovětský svaz k výstavbě Lošariku.

Ruský batyskaf zvládne více

Kýl AS-12 byl založen roku 1988 v ruské loděnici v Severodvinsku, ale práce na něm byly z důvodu nedostatku financí v roce 1990 přerušeny. Ke změně došlo až poté, co se ruským prezidentem stal v roce 2000 Vladimír Putin.

Stavba Lošariku probíhala v přísném utajení, na vodu byl pak poprvé spuštěn 13. srpna 2003. Měl by být schopen potopit se do 2,5- až 3kilometrové hloubky, spekuluje se i o tom, že by zvládl i 6kilometrový ponor. Na hladině dosahuje rychlosti 10 uzlů, pod vodou 13 uzlů (asi 27 km/h).

Jaké úkoly plní Lošarik?

Provozovatelem ponorky je Hlavní správa hlubokomořského výzkumu (GUGI), která je však řízena ruskou vojenskou zpravodajskou službou GRU. Oficiálně se uvádí, že Lošarik slouží ke speciálním operacím, výzkumu mořského dna a k záchraně potopených ponorek.

Proč je potom pro Rusy tak důležitý, že se ho po požáru, který jej zachvátil 1. července, pokusí opravit? A jak to, že v jeho útrobách nalezla smrt řada vysokých důstojníků?

Proklaté lithiové baterie

K požáru Lošariku došlo zřejmě vlivem zkratu v bateriovém úseku ponorky. Baterie slouží jako nouzový pohon a k jemnému manévrování u dna.

Ponorka Lošarik je vybavena lithiovými bateriemi, které jsou při stejné kapacitě menší a lehčí než ty klasické, bohužel hoří i pod vodou a nelze je vodou uhasit.

Život 25členné posádky na této ponorce musí být nesnadný, k dispozici mají vnitřní prostor jen okolo 100 m3. Sloužit na Lošariku je však pro ruské námořníky čest, zřejmě proto při jeho požáru zahynulo tolik vysokých důstojníků.

Hrdinná smrt důstojníků zabránila jaderné katastrofě

Ze 14 obětí bylo 7 kapitánů a dva držitelé nejvyššího státního ocenění Hrdina Ruska. Patrně se nadýchali jedovatých plynů. Ovšem část z nich se musela, aby zabránila šíření ohně, dobrovolně zavřít do jedné z batysfér.

Jak prohlásil námořní kapitán Sergej Pavlov: „Obětovali se, aby zachránili loď a zabránili katastrofě globálního měřítka.“ Část ponorky, ve které se nacházel atomový reaktor, díky tomu nebyla poškozena, a nedošlo tak k úniku radioaktivity.

Otázkou však zůstává, co vlastně ponorka dělala poblíž ústí zátoky Ura v Barentsově moři v okamžiku, kdy na ní vypukl oheň.