„Nemám chuť se dál předvádět,“ umíní Ferenc Liszt krátce po otcově smrti v roce 1927. Jeho otec Adam ho už jako dvanáctiletého chlapce nutil hrát na klavír v pařížských salonech na klavír a chlapci tak veřejné koncerty dost otrávil.

Klavíristovi a skladateli Ferenci Lisztovi (1811–1886) trvá docela dlouho, než se znechucení zbaví. Pařížské veřejnosti se znovu představí až ve 30. letech 19. století.

Místo chlapce ale nyní na pódiu stojí hezký světlovlasý muž s modrýma očima a ženy z něj šílí. Jednou z nich je i vdaná hraběnka Marie d´Agoult (1805–1876). Jenže Liszta nebaví nechat se od ní živit a vyráží na turné po Evropě.

Ze svatby sejde

Marii nezbývá, než z povzdálí sledovat jeho kariéru a poslouchat historky o jeho milostných úspěších. Fanynky Liszta pronásledují i na ulicích. Hraběnka d´Argoult to nakonec nevydrží. „Nechci ho už nikdy vidět,“ prohlásí a roku 1844 se s ním rozejde.

Ferenc si najde další bohatou šlechtičnu, Polku Carolynu zu Sayn-Wittgensteinovou (1819–1887).

Žádá papeže o povolení rozvodu

Vdaná Carolyne se chce rozvést a žádá papeže o povolení. Vypadá to, že získá papežský souhlas, proto si milenci dopředu objednají termín svatby, kostel a pozvou hosty. Jenže papežští úředníci  Carolyninu žádost na poslední chvíli zamítnou. Z plánovaného sňatku proto sejde.

Milenky ve věku vnuček

Liszt pak překvapí své okolí. Vášnivě se vrhne na víru a roku 1865 přijímá kněžské svěcení. Přesto se ani na konci svého života nevyhýbá krásným ženám a prožívá aféry i se svými žačkami, které by mohly být jeho vnučkami. Jak to šlo dohromady s vírou?

„Sice měl za sebou řadu milostných výbojů, ale zůstával celé roky praktikujícím katolíkem a církevní rituály ho uklidňovaly,“ píše americká autorka Elisabeth Lundayová.