Roku 1336 byl vydán papežský dekret, který mnichům povolil dvakrát týdně konzumovat maso. Toto rozhodnutí však u obyvatel opatství Muchelney na jihu Anglie vyvolalo zažívací problémy.
Život ve středověku rozhodně nebyl jednoduchý, a tak když se mnichům jejich jídelníček obohatil o takovou luxusní složku, jakou je maso, připadali si téměř jako v ráji. Strava byla zpestřena o skopové, hovězí, vepřové a o zvěřinu. Jejich žaludky však na tuto změnu měly krapet jiný názor…
Nebyli na maso zvyklí
Britští odborníci z organizace English Heritage se na problematiku každodenního života ve středověku blíže zaměřili a díky tomu vysledovali, že problémy se zažíváním mají spojitost s papežským dekretem.
Podle historika Michaela Cartera se mniši už předtím, dle moderních měřítek, stravovali nevyváženou a kaloricky bohatou stravou. Maso se ale stalo zdrojem četných zácp a průjmů.
„Mniši se v zásadě stali otroky svých útrob. Kvůli stravě a trávení měli často vážné zdravotní problémy,“ prohlásil Carter.
Maso je maso
Povolení konzumace masa se pojilo s pravidly, jež museli mniši dodržovat. Jedním z nařízení například bylo i to, že je zakázáno jíst maso ve společných jídelnách. Historik při svém bádání rovněž narazil na rady, jak na špatné zažívání.
Mnichům byl doporučován bílý dobře vykynutý nebo kváskový chléb a svrchně kvašené pivo ochucené bylinami.
