Na přelomu 19. a 20. století se elektrický proud stal hybnou silou pokroku, avšak otázka, který typ proudu je pro budoucnost efektivnější a bezpečnější, rozdělovala vědeckou i podnikatelskou komunitu.

V USA se rozpoutala legendární „válka proudů“ mezi Thomasem Alvou Edisonem, který neústupně obhajoval svůj stejnosměrný proud, a Nikolou Teslou, vizionářem střídavého proudu, který se nakonec ukázal jako budoucí standard.

Tato globální debata měla své ozvuky i v českém prostředí, kde se do ní zapojili dva velikáni české techniky – František Křižík a Emil Kolben.

Křižík, „český Edison“, stál na straně stejnosměrného proudu, zatímco Kolben, Teslův žák a spolupracovník, prosazoval střídavý.

Jejich střet byl nejen o technologii, ale také o vliv, prestiž a osudové rozhodnutí, které formovalo elektrickou krajinu našeho regionu.

Kdo z těchto dvou českých géniů stál na správné straně historie a jak jejich souboj ovlivnil nejen jejich životy, ale i směr, kterým se ubíral technologický rozvoj?

Vývoj dal nakonec za pravdu Teslovi. Spor podle toho dopadl i v Čechách a k rozhodující konfrontaci došlo při vyhlášení soutěže na výstavbu ústřední pražské elektrárny v Holešovicích, kdy tuto výhodnou zakázku získala Kolbenova firma.

Křižíkova sláva poté začala upadat, konec života pak prožil v ústraní, zatímco Kolben vybudoval podnikatelské impérium. Ani Kolbenův konec života však nebyl šťastný.

Pojďme si životy těchto neobyčejných vynálezců a jejich osudový střet představit, a pochopit, jak jejich vize a rozhodnutí formovaly moderní českou společnost.

František Křižík: Průkopník českého osvětlení

Slavný vynálezce a průmyslník František Křižík (1847–1941) se narodil 8. července 1847 v pošumavském městečku Plánici. Byl jediným synem v rodině venkovského ševce Václava Křižíka a posluhovačky Marie, což svědčí o jeho skromných počátcích.

Navzdory finančním překážkám se Křižík nevzdal vzdělání a v patnácti letech odešel do Prahy na českou reálku. Kvůli nedostatku peněz však nemohl složit maturitu, přesto byl poté díky svému nadání přijat na pražskou techniku (ČVUT).

Během studií se živil nejrůznějšími pracemi, aby si zajistil obživu a mohl pokračovat ve vzdělávání. Již v mladém věku projevil neobyčejnou vynalézavost.

Když získal práci v továrně Markus Kaufmann, zkonstruoval tu svůj první významný vynález – blokové signalizační zařízení, které výrazně omezilo nebezpečí vlakových srážek a prokázalo jeho praktické myšlení.

Za svůj první vynález obdržel 1000 zlatých, což mu umožnilo další rozvoj a investice do svých nápadů.

Díky penězům za první vynálezy mohl Křižík v roce 1878 vycestovat do Paříže na světovou výstavu. Tady poprvé uviděl elektrickou obloukovou lampu ruského vynálezce Pavla Jabločkova (1847–1894). Vynález Křižíka fascinoval a určil jeho další osud.

Křižík okamžitě rozpoznal potenciál elektrického osvětlení a s typickou českou pílí se pustil do zdokonalování Jabločkovy lampy. Už roku 1880 si nechal patentovat zdokonalenou obloukovou lampu, která byla spolehlivější a efektivnější.

V roce 1887 dostal první zakázky na městské pouliční osvětlení a brzy obloukovky rozzářily ulice v Jindřichově Hradci a Písku, čímž se Křižík stal průkopníkem elektrifikace v Čechách.

V roce 1889 postavil pro Žižkov svou první městskou elektrárnu v českých zemích, což byl monumentální krok směrem k modernímu osvětlení.

O dva roky později uvedl na pražském výstavišti slavnou světelnou fontánu, která se stala symbolem technologického pokroku a Křižíkovy geniality.

V roce 1896 pak Křižík zprovoznil tramvajovou trať Florenc–Karlín–Libeň–Vysočany, což bylo další průkopnické dílo, které předznamenalo budoucí rozvoj městské dopravy.

Křižík byl zkrátka českým Edisonem, mužem, který zavedl elektřinu do ulic a domů, a to především díky své důvěře ve stejnosměrný proud.

Emil Kolben: Vizionář střídavého proudu a tvůrce impéria

V té době se však vracel ze zahraničních cest člověk, který se měl stát Křižíkovým hlavním konkurentem – Emil Kolben (1862–1943). Podnikatel a vizionář Emil Kolben se narodil 15 let po Křižíkovi, 1. listopadu 1862 ve Strančicích u Prahy.

Většinu života však prožil v Hradešínské ulici v Praze 10. Pocházel z devíti dětí, jeho otec byl chudý domkář židovského původu. Přesto se Kolbenovi podařilo díky své píli a nadání dostat na studia do Prahy.

Na pražské německé technice vystudoval elektrotechniku a strojírenství s vynikajícími výsledky.

Roku 1888, tedy v době, kdy byly Křižíkovou zásluhou postupně osvětlovány ulice českých měst, odcestoval Emil Kolben se svou ženou na pět let do USA. Tato cesta se ukázala být klíčovou pro jeho budoucí kariéru.

Tady začal pracovat ve firmě Edison Machine Company, která patřila Thomasu Edisonovi.

Brzy se Kolben stal Edisonovým spolupracovníkem ve vývojových laboratořích této firmy a stal se také hlavním inženýrem technického oddělení, což svědčilo o jeho mimořádných schopnostech a rychlém profesním růstu.

Emil Kolben začal po zkušenostech s Edisonem spolupracovat s druhým významným vynálezcem na poli elektrických strojů, který působil v USA – Nikolou Teslou. Právě ten Kolbena zásadně inspiroval a ukázal mu cestu k budoucnosti.

Kolben se s Teslou setkal při zkouškách Teslových třífázových motorů, které pracovaly na střídavý proud. Ty Kolbena nesmírně nadchly a přesvědčily ho o převaze střídavého proudu nad stejnosměrným.

Po návratu do Evropy se stal Kolben ve Švýcarsku hlavním inženýrem ve firmě Maschinenfabrik Oerlikon, která vyvíjela generátory a motory na střídavý proud, a získal cenné zkušenosti s průmyslovou výrobou. Po návratu domů pak Kolben rozjel své vlastní podnikání.

Založil firmu Kolben a spol., která vyráběla elektromotory a generátory. Kromě toho, že byl majitelem společnosti, byl také jejím konstruktérem a vynálezcem.

Uplatňoval přitom své zkušenosti z USA, zejména Teslův vynález třífázového střídavého proudu, který byl mnohem efektivnější pro přenos elektřiny na dlouhé vzdálenosti.

Jeho firma díky poptávce po elektřině a nadání svého majitele neustále stoupala vzhůru a stala se klíčovým hráčem na rozvíjejícím se trhu s elektrickými zařízeními.

Kdo vyhraje? Souboj koncepcí a osudový rok 1898

Nutně musel přijít střet dvou zásadních koncepcí, které zastávali Křižík a Kolben, stejně jako došlo v USA ke střetu mezi Edisonem a Teslou.

Křižík – podobně jako Edison – stále věřil ve stejnosměrný proud, který se mu osvědčil v obloukovkách a tramvajích, zatímco Kolben – stejně jako Tesla – pochopil, že budoucnost je v proudu střídavém, který umožňoval efektivní přenos a transformaci.

Oba přitom byli o svém názoru neochvějně přesvědčeni a oba byli přesvědčeni, že další vývoj na poli elektrifikace země jim dá za pravdu. Jenže oba vyhrát nemohli.

Spor v Čechách dopadl stejně jako ten na světové úrovni mezi Edisonem a Teslou – ukázalo se, že stejnosměrný proud může možná pohánět obloukovky, ale nejde transformovat, ani ho nelze využít pro těžké strojírenství nebo pro přenos elektřiny na velké vzdálenosti bez obrovských ztrát energie.

K rozhodujícímu střetu mezi Křižíkovým a Kolbenovým pojetím došlo při vyhlášení soutěže na výstavbu ústřední pražské elektrárny v Holešovicích v roce 1898. Tuto nesmírně výnosnou a reprezentativní zakázku získal Kolben, což bylo jasné potvrzení dominance střídavého proudu a vítězství jeho vize.

Budoucnost elektrifikace byla ve střídavém proudu, a Křižíkova vize se ukázala být zastaralá. Křižík na svou obchodní prohru těžce doplatil, zejména ztrátou bankovních úvěrů, které potřeboval pro své ambiciózní projekty.

Přesto ještě pokračoval v náročných projektech, například v roce 1903 vybudoval první elektrifikovanou meziměstskou trať v Rakousku-Uhersku, a to z Tábora do Bechyně, což svědčilo o jeho nezlomnosti a technické genialitě.

Naproti tomu Kolbenovi se podnikatelsky mimořádně dařilo a jeho firma rychle rostla, stávala se pilířem české průmyslové výroby.

Stejnosměrný a střídavý proud: Technické rozdíly

Abychom pochopili podstatu sporu, je důležité znát základní rozdíly mezi těmito dvěma typy proudu.

Stejnosměrný (anglicky Direct Current, zkráceně DC) a střídavý (anglicky Alternating Current, zkráceně AC) proud jsou dvě základní formy elektrického proudu, které se liší svým směrem a chováním v elektrických obvodech.

Stejnosměrný proud protéká obvodem jedním směrem a má konstantní velikost a směr. Používá se v bateriích, které poskytují stálý proud pro elektronická zařízení, a byl původně preferován pro lokální osvětlení.

Naproti tomu střídavý proud mění svůj směr a velikost pravidelně v čase. Náboje se pohybují nejprve jedním směrem, pak zase opačným, přičemž se tento cyklus opakuje v pravidelných intervalech.

Střídavý proud se generuje v elektrárnách, přenáší se k domům a budovám a využívá se v domácích elektrických sítích.

Jeho hlavní výhodou je, že se dá snadno transformovat na různé napětí pomocí transformátorů, což umožňuje efektivní přenos na dlouhé vzdálenosti s minimálními ztrátami.

Edison a Tesla: Celosvětová „válka proudů“

Na přelomu 19. a 20. století hýbal elektrotechnickým světem spor, zda je lepší a bezpečnější stejnosměrný nebo střídavý proud.

Thomas Alva Edison zastával stejnosměrný proud, za jehož distribuci bojoval, a dokonce se snažil diskreditovat střídavý proud veřejnými demonstracemi, které měly ukázat jeho nebezpečnost.

Naproti tomu Nikola Tesla propagoval třífázový střídavý proud, který vyvinul a ukázal jeho obrovský potenciál pro masovou elektrifikaci. Budoucnost dala za pravdu Teslovi, ačkoli Edisonův přínos byl obrovský a na jeho jméno je vedeno 2332 patentů.

Mezi Edisonovy nejznámější vynálezy patří fonograf (předchůdce gramofonu) a žárovka, tu ovšem pouze zdokonalil a nechal si patentovat. Nikola Tesla vynalezl asynchronní motor a jeho práce formovaly základ moderních systémů na vícefázový střídavý proud.

Je považován za nejvýznamnějšího amerického elektrotechnického inženýra a jeho práce dala základ moderní elektrotechnice a měla zásadní význam pro budoucnost.

Australská rocková kapela AC/DC si zvolila název právě podle zkratek stejnosměrného a střídavého proudu. V logu skupiny se pak objevuje blesk, který odděluje zkratky „AC“ a „DC“, což symbolizuje energii a napětí jejich hudby.

Smutný konec a posmrtné pocty

František Křižík zemřel 22. ledna 1941 ve věku nedožitých 94 let ve Stádlci u Tábora, poté byl převezen do Prahy a s poctami pohřben na Vyšehradském hřbitově. Jeho obchodní protivník Emil Kolben ho přežil jen o dva roky.

Navzdory jeho úspěšnému životu a obřímu majetku byl jeho konec tragický – kvůli svému židovskému původu musel za války i se svou rodinou nastoupit do transportu a zemřel 3. července 1943 v terezínském ghettu.

Nacistické peklo nepřežilo také 26 dalších členů jeho rodiny, což je smutným připomenutím krutosti té doby. Stejně jako jeho někdejší souputník v boji za elektřinu našel i Emil Kolben místo svého posledního odpočinku v Praze na Vinohradském hřbitově.

Po druhé světové válce převzali komunisté Kolbenovy továrny a firmu ČKD. Zakladatel úspěšné značky pro ně ale byl kapitalistickým vykořisťovatelem, a tak jeho zásluhy na dlouhých čtyřicet let upadly téměř v zapomnění.

Až po roce 1989 historie slavné jméno znovuobjevila. Dnes se po obou slavných vynálezcích – Křižíkovi i Kolbenovi – jmenují ulice a stanice metra v Praze (Kolbenova a Křižíkova) a mnoho dalších míst, což je důkazem trvalého uznání jejich přínosu.

V rodném městě Františka Křižíka najdeme muzeum, které se věnuje jeho odkazu, na budově PRE v Praze je umístěna Křižíkova busta. Po Kolbenovi je pojmenována nová rezidenční čtvrť v Praze ve Vysočanech, která vyrostla na místě, kde kdysi stály výrobní haly ČKD.

Víte, že… tramvajová trať na Letné v délce 800 metrů, kterou Křižík v roce 1891 vybudoval pro Jubilejní výstavu, byla první elektrickou tratí s kladkovým svodem v celém bývalém Rakousku, a svědčila o jeho inovačním duchu.

Vědecké spory jsou nedílnou součástí pokroku, a příběh Křižíka a Kolbena je toho jasným důkazem.

Ačkoliv se jejich koncepce lišily, oba přispěli k budování moderní elektrifikované společnosti a jejich odkaz žije dál v názvech ulic a v samotném proudu, který nám dodnes teče v zásuvkách.

Jejich životy nám připomínají, že i v soutěži je možné najít společnou touhu po pokroku a zlepšení světa.