Slavný filozof Platón věří, že každé dítě má právo na vzdělání. Do tří let má být s rodiči. Pak nastupuje do školy. Do dvaceti let se učí i sportuje. Následuje deset let filozofie. A nakonec, pokud má talent, může pomáhat řídit město. To ovšem platí pro muže.

Platón (427–347 př. n. l.) chce, aby každý městský stát měl správce vzdělání. Něco jako dnešního ministra školství. Jenže ani to ženám ke vzdělání moc nepomůže. Sparťanky mají víc svobody než většina dívek ve starověkém světě.

Cvičí, běhají, zápasí, házejí diskem. Mají být silné, aby rodily zdravé děti. Když muži odcházejí do války, ženy zůstávají doma a řídí město. Sparťané si silných žen váží. Aténské dívky do školy nechodí. Učí se doma, hlavně vařit, tkát a starat se o domácnost.

Zůstávají většinou doma a připravují se na roli manželky a matky. Na veřejnosti se moc neukazují.

Dívkám zůstane domácnost

Ve starověké Judeji, což je dnešní Izrael, žije učenec jménem Šimon ben Šetah (120–40 př. n. l.). Rozhodne se, že děti v Judeji budou chodit do škol.

Tyto školy se ale ani trochu nepodobají těm dnešním, do jakých jste chodili nebo chodíte, ale děti se v nich učí hlavně jak číst a psát Písmo svaté a jak se chovat podle židovských zákonů. Jeho přítel, rabi Jošua ben Gamla, udělá krok ještě dál.

Rozhodne, že v každém městě musí být učitelé, kteří budou děti učit už od šesti nebo sedmi let. To je opravdu pokrok, protože do té doby se o vzdělání starají jenom rodiče. Ale nebylo to tak pro všechny. Dívky se totiž učit nesměly.

Jejich úkolem bylo zvládnout domácí práce, jako vaření, úklid a péče o rodinu. I když to zní nespravedlivě, tehdejší společnost byla taková.

Luští hieroglyfy

Ve starověkém Egyptě je škola také úplně jiná než ta, kterou znáte dnes. Děti nechodí do škol jako my, ale učí se doma nebo v chrámech. Vzdělání je hlavně pro chlapce, protože dívky se i v této zemi většinou učí jen to, co potřebují k péči o domácnost.

Chlapci, kteří chtějí studovat, začínají už ve velmi mladém věku pěti let. Učí se psát a číst hieroglyfy – speciální znaky, které Egypťané používají k zapisování svého jazyka.

Psaní je důležité, protože Egypťané zapisují příběhy, zákony a náboženské texty na papyrusy nebo kamenné desky. Učitelé ve školách jsou většinou kněží nebo lidé, kteří už umí psát a číst. Děti často píší na tabulky, které po napsání otřou a použijí znovu.

Učí se také matematiku, která je důležitá pro stavbu pyramid, měření polí a obchodování. Školu si nemůže dovolit každý, ale jenom ti, kteří mají dostatek peněz. Většinou chodí do školy hlavně budoucí písaři.