Muž šlape horským terénem v místech, kudy dnes vede hranice mezi Itálii a Rakouskem. Není tu rozhodně sám. Nebezpečí číhá odevšad, a to se také brzy potvrdí. Najednou vzduchem zasviští šíp a zasáhne ho pod levé rameno. Míří přesně, trefí tepnu.

Oběť vraha ucítí ostrou bodavou bolest a rychle se sesune k zemi. Z otevřené rány prýští krev a z muže rychle vyprchává život. Přesto ten, kdo ho trefil, neponechává raději nic náhodě. Šplhá k němu a urazí z rány vyčnívající šíp.

Potom ještě sebere nedaleko na zemi kámen a vztekle ho jím udeří přímo do hlavy a shodí ho dolů do úžlabiny. Muž umírá v nadmořské výšce zhruba 3200 metrů, a právě zdejší podnebí a mrazivý vzduch a led zajistí jeho mumifikaci.

Proto se tělo pro příští generace dokonale zachová. Několik tisíc let zůstane skryto ve věčném ledu.

Krvavá bitka

Scénář příběhu představený v úvodu je zřejmě pravdivý. Italský lékař Eduard Egarter Vigl se domnívá, že Ötzi opravdu byl na útěku.

V údolí, kam se dostal, zřejmě došlo ke krvavé bitce s nějakými nepřáteli, o tom svědčí skutečnost, že mumifikovaný muž měl nejenom zranění na pravé ruce, které se snažil si ošetřit, ale také zlomené pravé žebro.

Útočníkům se ale nevydal lacino, což potvrzuje krev zaschlá na jeho šatech i šípech. Nacházejí se zde stopy krve hned čtyř dalších lidí, takže nepochybně čelil přesile. Po roztržce, která některé jeho protivníky stála život, prchá pryč.

Zřejmě ovšem nezabil všechny protivníky, kterým tak statečně čelil, když ho někdo později dostihl a postaral se o jeho smrt.

Tomografie odhalí šíp

Existuje ale i jiná verze, podle které před nepřáteli neutíkal a poklidně odešel, aby se v horském sedle utábořil a snědl popisované maso a placku z chleba. Smrt ho potom možná překvapila nečekaně.

Verze o tom, že ho po úspěšné trefy do tepny pod levým ramenem ještě dorazil kamenem ovšem platí. Jak vlastně vědci dokázali rozšifrovat okolnosti mužovy smrti? Pomohly jim moderní technologie. V roce 2005 vědci mumii prozkoumali pomocí počítačové tomografie.

Právě tehdy odhalují hrot šípu, který přeťal podklíčkovou tepnu. S nálezem Ötziho jsou spojeny také spory. Prvním se staly dohady mezi Itálii a Rakouskem, na čí straně hranic se mumie vlastně nalézala. Nakonec se zjistilo, že na italské.

Proto, i když výzkum probíhal v rakouském Innsbrucku, tělo je nakonec vystaveno v muzeu v italském Bolzanu. Jeho objevitelé manželé Simonovi  se také soudili o nálezné a jihotyrolská vláda jim sumu nakonec odklepla.

Světák z pravěku

Zajímavou kapitolu tvoří i výbava Ötziho. Vědci u něj našli nedokončený luk vyrobený z větve tisu, kterým podle nich dokázal bez potíží trefit kořist na vzdálenost 50 metrů. K němu nosil i příslušenství v podobě šípů s pazourkovými hroty.

Dále měděnou sekeru vybavenou topůrkem rovněž z tisového dřeva, což byla na tehdejší dobu velká vymoženost. Nechyběly ani kamenné nástroje, a to dýka, křesací kámen a pyrit na tvorbu jisker, což se mu hodilo k rozdělání ohně, a navíc i několik pazourků.

Pokud jde o pravěkou módu, Ötzi rozhodně patřil mezi světáky. Svědčí o tom šaty z kůže. které jsou vyrobeny z minimálně sedmi kusů zvěře. Přes kabát oblékal dokonce jakýsi primitivní svrchník sešitý pomocí zvířecích šlach.

Měl u sebe čepici a také boty, část z nich byla zhotovena z medvědí kůže. O svůj oděv se pečlivě staral, což dokazují jeho opravy.  V případě bot vycpaných trávou se ukázalo, že jejich parametry jsou srovnatelné s moderními trekingovými botami.