Pomineme-li nehody v silničním provozu, pád z výšky je jednou z nejčastějších tragických nehod. Při špatném dopadu stačí jen několikametrový pád, aby člověk utrpěl fatální zranění.

A teď si představte, že padáte bez padáku z téměř jedenáctikilometrové výšky a přesto přežijete.

Srbská letuška Vesna Vulovičová je dodnes, téměř přesně 50 let po tragické nehodě letu číslo 367 společnosti Yugoslav Airlines, zapsaná v Guinessově knize rekordů jako člověk, který přežil volný pád z největší výšky.

BOMBA V NÁKLADOVÉM PROSTORU

Toho dne, 26. ledna 1972, směřoval stroj DC-9 s 28 lidmi na palubě ze Stockholmu do Bělehradu s mezipřistáními v Kodani a Záhřebu. V době, kdy se letadlo nacházelo nad Německem poblíž československých hranic, vybuchla v nákladovém prostoru nastražená bomba.

Letadlo se téměř okamžitě vymklo kontrole a ve výšce přes deset kilometrů se rozpadlo na tři kusy. Ty dopadly do městečka Srbská Kamenice nedaleko Děčína.

Většina z 28 lidí na palubě byla po rozpadu letadla vymrštěna ven a samozřejmě neměla šanci přežít. Vulovičovou, která v době výbuchu rozdávala občerstvení, ale uvěznil jídelní vozík v trupu letadla, který zůstal i po výbuchu pohromadě.

Ten navíc dopadl pod ostrým úhlem na zasněžený svah, což částečně utlumilo náraz. Vulovičovou podle odborníků zachránilo také to, že měla problémy s krevním tlakem.

Omdlela krátce po prudké dekompresi v kabině a její nízký krevní tlak zabránil tomu, aby se jí při dopadu roztrhly srdeční komory.

Vulovičová později vypověděla, že o svém problému s krevním tlakem věděla. Aerolinky by ji v takovém případě nepřijaly, protože by neprošla zdravotní prohlídkou, ale díky tomu, že se v den prohlídky předávkovala kávou, nakonec prošla.

Vulovičovou po dopadu objevil v troskách letadla už při vědomí místní obyvatel Bruno Honke. Ten za druhé světové války sloužil jako vojenský zdravotník a dokázal Vulovičovou udržet naživu až do příjezdu lékařů.

DOŽILA V OSAMĚNÍ

Vulovičová strávila následně v nemocnici dlouhé měsíce. Utrpěla těžká zranění včetně nitrolebečního krvácení, měla rozdrcenou pánev a několik obratlů a na nějaký čas ochrnula od pasu dolů, ale přežila.

Po propuštění z nemocnice se hodlala vrátit k práci letušky, ale aerolinky ji přeřadily na administrativu, protože se obávaly přílišné publicity.

Ze společnosti byla na začátku 90. let vyhozena, protože se účastnila protivládních protestů během rozpadu Jugoslávie. Kvůli zraněním, která utrpěla, také nikdy nemohla mít děti a se svým manželem se v téžě době rozvedla.

Pravidelně se zúčastňovala vzpomínkových setkání v Srbské Kamenici, ale její zhoršující se zdraví tomu nakonec zabránilo. Poslední roky svého života dožila na penzi v apartmánu v Bělehradě.

Ačkoliv se jí ještě dostávalo občasné publicity, nakonec zemřela osamoceně den před Vánoci v roce 2016, několik dní před svými 67. narozeninami. V rozhovorech, které poskytovala, přiznala, že lituje, že pád letadla přežila.

Z útoku na let číslo 367 byli na základě telefonického doznání osamoceného muže, který den po nehodě zavolal do švédských novin, obviněni chorvatští nacionalisté, ale oficiálně za spáchání atentátu dodnes nebyl nikdo odsouzen.