„Člověk musí vynaložit velké úsilí, aby s Il Ducem prohrál, větší, než jakého bylo zapotřebí, aby zvítězil nad většinou mužů,“ svěřuje se italský ministr zahraničních věcí a Mussoliniho zeť Galeazzo Ciano.

Vůdce italských fašistů hraje tenis stejně vášnivě jako špatně.

Fyzickou kondici italský fašistický vůdce Benito Mussolini (1883–1945) nepodceňuje. Na zahradě své římské vily Torlonia, která se mu v letech 1925‒1943 stane domovem, nechává vybudovat i tenisový kurt.

Duce vstává s rozbřeskem, aby se na něm už v 6.00 ráno proháněl s raketou. Tráví tu čas s fotbalistou Eraldem Monzegliem (1906‒1981), členem italského národního mužstva a dvojnásobným mistrem světa, který ovládá kouzla nejenom s fotbalovým míčem ale i s tenisovou raketou.

S italským premiérem se potkává v průběhu roku 1934, když se po jednom ze zápasů seznámí s jeho syny Vittoriem (1916‒1997) a Brunem (1918‒1941). „Budete mi dávat lekce?“ žádá nadšený tenista Mussolini a s fotbalovou hvězdou se rychle spřátelí.

Údery do míčku jsou pak na kurtu u vily slyšet pravidelně každé ráno až do 8.00 hodin.

Trénink nepomůže

Mussoliniho tenisové úspěchy zaznamenává i jeho milenka Clara Petacciová (1912‒1945). Vypráví, jak Duce nadšeně komentuje svoje vítězství nad Monzegliem: „Tenhle chlap nemůže vyhrát hru, je k ničemu…Běhám stejně jako on a víc.

“ O jejich pravidelných lekcích brzy koluje vtip. Monzeglio si po prvních hodinách tenisu uvědomí, že jeho žák používá pouze přímé střely a pohybuje se vodorovně blízko základní čáry. Když se hra na chvílí zastaví, pobídne proto šéfa italských fašistů: „Duce, myslím, že je čas, aby ses do míče začal strefovat také levou rukou, tedy bekhendem.

“ Mussolini ale sebevědomě opáčí: „Drahý Eraldo, hraji vždy pravou rukou.“ Intenzivní tréninky se na kvalitě Duceho hry příliš neprojevují…

Zápas vyřeší problém

Tenis s Benitem ale pomáhá vyžehlit různé nepříjemnosti. Se spoluhráčem Fulviem Bernardinim (1905‒1984) slaví Eraldo 28. prosince 1934 narozeniny. Když poté Bernardini vyrazí s autem, na ulici se srazí s autem Mussoliniho.

„Jsi šílený zločinec,“ křičí na něj rozzuřený Duce. Hned ten večer, když Fulvio stoluje s rodinou, zazvoní u jeho dveří dva policisté. „Vydejte nám řidičský průkaz,“ trvají na svém. Jak ho získat zpět?

Bernardini spoléhá na Monzegliovu pomoc a nezklame se. Eraldo domluví s Benitem tenisový zápas ve čtyřhře, kdy se po bok Mussoliniho postaví tenista Flavio Allotti. Samozřejmě Duceho nechají vyhrát a Fulvio dostane řidičák zpátky.

Nepostradatelný i pro manželku

V roce 1942 Eraldo pověsí tretry na hřebík a přihlásí se na tažení do Ruska. Když Mussolini nemá k dispozici trenéra, tenis si procvičuje i se zetěm Galeazzem Cianem (1903–1944). Bývalý fotbalista ale naštěstí po návratu z fronty spěchá za Ducem, který teď s rodinou pobývá ve Vile Feltrinelli u Gardského jezera.

Eraldo se k nim přistěhuje. „Zvu tě na kávu,“ rozzáří se Benito pokaždé, když spatří svého přítele. Muž, který je jinak většinu dne zalezlý jako jezevec ve vedlejší vile Orsini, teď srší vtipem. Dvojice obnoví tenisové zápasy.

Nepostradatelným se trenér stane také pro premiérovu choť Rachel (1890‒1979), které jezdí nakupovat do 100 km vzdálené Verony. Přátelství s fašistou mu čistý štít neposkvrní ani po válce, protože nikomu neublížil a Italové svého fotbalovému hrdinovi všechno prominou.

Eraldo po válce také pomáhá vdově po diktátorovi a jejím dětem.