Společnost SpaceX Elona Muska (*1971) dokázala, že stojíme na prahu nového kosmického věku. Cestování za hranice naší atmosféry se čím dál víc přesouvá do soukromého sektoru.

Skupina ruských inženýrů se nyní chystá vyslat na oběžnou dráhu nový satelit, zvaný přiléhavě Maják, který svou jasností předčí zbytek oblohy.

Některé cíle nemusí mít praktický účel, stačí jen, když jsou dostatečně krásné. Punc estetiky provází ambiciózní projekt inženýrského týmu z Moskevské státní univerzity mechanického inženýrství (MAMI) od samého počátku.

Jejich Mayak (čili česky Maják), navzdory svému sestrojení skupinou akademiků, neponese k oběžné dráze žádný měřící přístroj a výzkumné účely jsou pro něj v zásadě druhotné.

Jeho tvůrci se sice zaštiťují prohlášeními o testování jedinečného systému aerodynamické brzdy, s jejíž pomocí by bylo možné radikálně snížit výskyt vesmírného smetí kolem Země, ale pravda je poněkud jiná.

Jak nakonec vysvětluje vedoucí projektu Alexander Shaenko: „Chceme ukázat, že výzkum vesmíru je něco důležitého a zajímavého, ale především, že je dnes otevřený komukoliv.

Satelit, který posíláme na oblohu, bude zářit jako nejjasnější hvězda, viditelný z kteréhokoliv místa na zemi.“

Pyramida světla

Samotná družice je netypická už svými rozměry – ve svém základní formě nepřesahuje velikostí bochník chleba.

Její plný potenciál se projeví až v kosmickém prostoru, kam ji za asistence ruské kosmické agentury Roskosmos vynese třístupňová raketa Sojuz-2 sloužící k dopravě těles na nízký orbit (tedy do 2000 kilometrů od povrchu Země).

Ve výšce 600 kilometrů malý satelit rozepne pyramidovou plachtu z polymerového filmu, údajně 20krát tenčího než lidský vlas, o celkové ploše 16 metrů čtverečních.

Čtyřboký odrazný jehlan zaujme orbitu souběžnou se Sluncem a stane se hodným svého jména, skutečným majákem na noční obloze.

Poroučíme dnu i noci

Z ruské strany se nejedná o první zářící objekt, který by měl navštívit nebeské výšiny.

Podobná koncepce se projednává i v průběhu 90. let z iniciativy ruského vědce Vladimira Syromytnikova (1933-2006), který se mimo jiné podílel na také vývoji první pilotované kosmické lodi Vostok, v níž se Jurij Gagarin (1934-1968) 12. dubna 1961 jako první vydal na oběžnou dráhu.

Satelit jménem Znamya (Zástava) měl odrážet sluneční světlo zpět na zemský povrch, prodloužit tak pracovní den a ušetřit náklady na městské osvětlení.

Ačkoliv první satelit byl v roce 1992 úspěšně vypuštěn a skutečně světlo vrhal, jeho větší verze byla poškozena při odpoutávání od kosmické stanice Mir a náklady na její náhradu ze strany soukromých investorů už nikdy nepřišly.

Na přání lidu

Snad aby se neopakovalo fiasko Znamyi, proběhlo financování celého projektu netypickou formou na ruské obdobě úspěšného amerického serveru Kickstarter, tzv. Boomstarteru. Komunitní financování v tomto případě funguje na bázi odměn za věnovanou částku.

Zatímco za nízký příspěvek se zájemci dočkají pouze přístupu k mobilní aplikaci, s jejíž pomocí bude možné sledovat dráhu a současnou pozici satelitu, za v přepočtu 9 tisíc dolarů na ně čeká pozvánka na oficiální start družice z kosmodromu Bajkonur.

Crowdfunding je v současnosti už dobře etablovanou platformou pro rozvoj projektů, které by jinak svou šanci nedostaly.

Ruskému týmu se podařilo do stanoveného data 10. března tohoto roku vybrat téměř dva miliony rublů (zhruba 724 tisíc korun) a počítají s vypuštěním vesmírného zrcadla v průběhu léta tohoto roku.

Hvězdné zrcadlo

Bude-li start úspěšný, hrozí nicméně majáku inženýrských nadšenců vlna nevole ze strany vědecké obce a kosmologů vůbec.

Má-li družice skutečně dostát svému slovu a stát se nejjasnějším objektem noční oblohy, mohla by znamenat určitou překážku pro pozorování vesmírných objektů.

Astronomka Gemma Levander však v přítomnosti pohyblivé zářivé pyramidy takový problém nevidí: „Je nepravděpodobné, že by Mayak působil pozorovatelům nějaké potíže.

Nebe je obrovské a šance, že zastíní nějakou oblast pozorování v kritický moment, je malá.“