Mořské dno v sobě ukrývá nespočet tajemství. Někdy jsou to příběhy hrdinů a jejich osudů, jindy zase nečekané objevy, které mění náš pohled na minulost. Jedno je jisté, vraky lodí nás fascinují už po staletí.

V tomto článku se podíváme na čtyři nejslavnější vraky lodí, které se do historie zapsaly svou výjimečností. Vydejte se s námi do temných hlubin světových vod a odhalte příběhy, které se skrývají pod hladinou.

1. Tajemství starověkého Říma a Antikythérský mechanismus

Příběh tohoto vraku začíná v roce 1900, kdy se kapitán Dimitrios Kondos a jeho muži plavili z expedice v Tunisku zpět do Řecka. Zastihla je bouře, a tak museli zakotvit u ostrova Antikythéra.

Jeden z námořníků se šel potápět a spatřil hromadu nahých mrtvých lidských těl. Kapitán Kondos si myslel, že má halucinace z dusíkového opojení, ale šel se na to podívat sám.

A na dně skutečně našel prastarý vrak lodi s několika desítkami bronzových a mramorových soch. Ukázalo se, že loď plula v 1. století př. n. l. a potopila se během bouře.

V roce 1902 archeolog Valerios Stais si povšiml, že z jednoho ze zrezivělých kusů bronzu vykukuje ozubené kolečko. A to byl jen začátek.

Během následného pátrání se podařilo objevit dalších asi 70 úlomků ozubených kol, číselníků a ručiček, ale také dřevěné a kovové destičky popsané řeckými znaky.

Jak se ukázalo, zařízení starověkých Řeků přesně předvídalo pohyby nejen pěti tehdy známých planet v průběhu roku, ale i Slunce a Měsíce, u nichž dokázalo předpovědět i jejich zatmění.

Příběh tohoto vraku začíná v roce 1900, kdy se kapitán Dimitrios Kondos a jeho muži plavili z expedice v Tunisku zpět do Řecka.

Dlouho se vědci snažili zrekonstruovat mechanismus, který ono zařízení poháněl, ale marně. Až letos se vědci z University College London nechali slyšet, že celý přístroj v podobě digitálního modelu zcela rekonstruovali.

„Zpochybňuje to všechny naše předsudky o technologických schopnostech starých Řeků,“ žasnou vědci. „Také se hodně diskutuje o tom, pro koho přístroj byl a kdo ho postavil. Řada lidí věří, že to byl Archimedes,“ vysvětluje spoluautor odborné studie Adam Wojcik.

2. „Nepotopitelný“ luxus: Titanic

Jeho příběh zná asi každý. V dubnu 1912 se Titanic, největší parník světa, vydal na svou první plavbu.

První snahy o nalezení „nepotopitelné“ lodi a vyzvednutí jejího trupu se objevily již krátce po tragické události, ale nebyly realizovatelné

S údery oznamujícími poledne 10. dubna 1912 už 52 310tunový parník pod velením kapitána Edwarda J. Smithe opouštěl přístav.

O pouhé čtyři dny později, 14. dubna, se radista z paluby nedalekého parníku Californian pokoušel Titanic varovat před ledovými poli, ale John George Phillips, který měl na Titaniku službu, byl zrovna zaneprázdněn komunikací se stanicí Cape Race a varovnou zprávu nepředal.

Ve 23:40 hlídka v předním vraním hnízdě zpozorovala ledovec. Už bylo ale příliš pozdě. Ve 2:20 následujícího rána Titanic zmizel pod hladinou.

První snahy o nalezení „nepotopitelné“ lodi a vyzvednutí jejího trupu se objevily již krátce po tragické události, ale nebyly realizovatelné. V červenci 1980 se o to poprvé pokusil texaský naftař Jack Grimm ve spolupráci s vědci, ale bezúspěšně.

Až v roce 1982 se o to pokusil oceánograf a geolog Robert D. Ballard. Obrátil se na americké námořnictvo, které ho po počátečním váhání podpořilo. Úspěch Ballard slavil po pouhém týdnu usilovného pátrání.

1. září 1985 se na obrazovkách v podpalubí lodi Knorr objevily první trosky, a hned na druhý den Ballardův tým objevil přední část trupu Titanicu a o pár dní později i jeho záď.

3. Hvězda smrti: Bismarck

Je středa 1. července 1936 a v hamburské loděnici Blohm & Voss započaly práce na výstavbě největší a nejsilnější bitevní lodi německého námořnictva. Byla pojmenována na počest Otty von Bismarcka a na vodu byla spuštěna o necelé tři roky později.

Během operace Rheinübung 19. května 1941 vyplula z polské Gdyně do vln Atlantiku. O pět dní později, 24. května, byla poškozena a uniklo z ní asi 1000 tun paliva. Po několika dalších zásazích klesla 27. května na dno oceánu. Z více než 2200 mužů na palubě přežilo pouhých 115.

To se mělo změnit až na jaře roku 1989, kdy se slavný Bismarck k francouzským břehům vydal hledat opět Robert Ballard. 8. června téhož roku Ballard oznámil, že jeho tým našel Bismarck přibližně 966 kilometrů západně od francouzského města Brest.

Navzdory ostré palbě, které byla loď v posledních hodinách před potopením vystavena, zůstala v překvapivě dobrém stavu.

„Z Ballardova průzkumu vyplývá, že trup lodi v podstatě nebyl poškozen, a to možná nasvědčuje právě tomu, že posádka nakonec loď, která už nebyla řiditelná a do Francie by asi nedoplula, potopila sama,“ vysvětluje historik Jiří Friedl.