„Nevyzpovídal ses, nesmíš na palubu,“ prohlásí španělský kněz a vykáže námořníka zpět na pevninu. V Armadě, španělské válečné flotile, slouží 180 kněží, kteří dohlížejí na morálku mužstva. Brzy vyplují pokořit kacířskou Anglii. Všichni doufají, že jim k dobytí ostrovů pomůže Bůh…
Anglická královna Alžběta I. (1533–1603) bojuje proti katolíkům. Španělský král Filip II. (1527–1598) zuří.
Posledními kapkami jsou pro něj anglická podpora Nizozemců v boji proti španělské nadvládě a útoky anglických korzárů na španělské obchodní lodě. „Je to pašeráctví,“ označuje Filip II. také anglický obchod s otroky.
Napětí mezi oběma zeměmi stoupá, až roku 1585 propukne válka. Filip II. se rozhodne vyplout do Anglie. Jako pravověrného katolíka ho rozzuří poprava Marie Stuartovny (1542–1587).
Po Mariině smrti navíc podle její poslední vůle přechází nároky na anglický trůn právě na něho.
29. července 1587 Filip získává i cennou podporu – papež Sixtus V. (1521–1590) souhlasí se svržením Alžběty z trůnu a dokonce mu na financování výpravy dovolí vyhlásit křižáckou daň.
Válka za svatou věc
Filipova plánovaná trestná výprava zahrnuje 130 lodí, na nichž tvoří posádky 18 tisíc námořníků a 8 tisíc vojáků. Jde tu o válku za svatou věc. Jezuita Pedro de Ribadeneira (1526–1611) dokonce tvrdí:
„Bůh, náš Pán, jehož věc a nejsvětější víru hájíme, půjde před námi a s takovým kapitánem se nemáme čeho bát.“ Ovšem na Boha spoléhají i protestantští Angličané.
Nenechají se zastrašit ani tím, že podle pozorovatelů je Armada „největším válečným loďstvem, jaké kdy plulo na širém moři.“
Podcení sílu nepřítele
Lodě španělského krále vyplouvají 29. května 1588 z Lisabonu. Jenže už od počátku je pronásleduje nepřízeň počasí. Spousta mužů onemocní, kvůli opravám je nutné zastavit ve španělském přístavu La Coruňa. Filipův plán, jak Anglii dobýt, je prostý.
Armada má vplout do Lamanšského průlivu, kde na ni už čeká vévoda z Parmy s posilami asi 30 tisíc mužů. Přeplují průliv, vylodí se na pobřeží v Essexu a zaútočí na Londýn. Španělům ale trvá dva měsíce, než doplují k průlivu. Angličané už netrpělivě čekají.
Filip podcení sílu anglického loďstva. Zatímco na palubách těžkých španělských lodí se ježí děla s malým dostřelem, a musí se proto těsně přiblížit k nepříteli, anglická plavidla jsou pohyblivější a mají děla s delším dostřelem.
Umírají vyčerpáním
Armada vytvoří formaci ve tvaru půlměsíce, jejíž konce chrání nejsilnější lodě. Angličanům se ji nedaří prolomit. Jenže už 7. srpna 1588 se situace mění. Španělé se chtějí spojit se svými posilami, a proto zakotví nedaleko Calais.
Jejich plavidla jsou rázem zranitelná a Angličané toho využijí. Osm lodí naplní hořlavinami, zapálí a pošlou Španělům naproti. Pomůže jim vítr, který začne Španěly hnát k severu. I když bouře přeruší anglický útok, druhý den je zkáza dokonána.
Vítr sice změní směr a posílá Armadu na širé moře, cestu zpátky do Calais jim ale odříznou Angličané. „Zpátky domů,“ zní rozkaz Španělům. Jejich lodě zničila nepřátelská palba, námořníci mají nedostatek vody i potravin.
Co nedokoná nouze, o to se postará dvoutýdenní bouře. Když 23. září 1588 konečně přistanou v severošpanělském Santaderu, zakotví zde asi 60 lodí a polovina mužů. Spousta jich po přistání umírá vyčerpáním.
