„Všechno jsou to lži. A ten Polo, to je lhář ze všech největší,“ rozčílí se vážený benátský měšťan, když se začte do cestopisu, který mu doporučil jeho přítel. Líčení zážitků z dlouhé cesty se mu ale zdá až příliš obyčejné.

Kdosi mu přece říkal, že v té daleké zemi na východě žijí lidé s psí hlavou, a tady o tom není ani zmínka!

Čtverečky mezi mřížemi vnikají do kamenné cely janovského vězení první paprsky slunce. Benátský kupec Marco Polo (1254–1324) se probouzí. Pozdraví svého přítele spisovatele Rustichella z Pisy (1272–1300), který už také otevřel oči.

Dny roku 1299 se vlečou jeden jako druhý, jenom podle pichlavějších slunečních paprsků vězni poznají, jestli je duben nebo už červenec.

Krátí si dlouhou chvíli

Po námořní bitvě mezi janovským a benátským loďstvem, která proběhla 9. září 1298 nedaleko ostrova Korčula, padne do janovského zajetí i Marco Polo jako kapitán jedné z benátských galér. Ve vězení pak sdílí svoji celu s s Rustichellem.

Tráví tady spolu už několik měsíců. „Nevěřil byste, co jsem zažil na dalekých cestách,“ začne proto Polo spoluvězni vyprávět svůj příběh o cestě do daleké Číny. Zkrátí si dlouhou chvíli, aby se nezbláznil se ze života ve špinavé a smradlavé kobce.

Rustichello bere do ruky brk a zaznamenává, co se dozví…

Rukopis vznikne za dva roky

Cestovatel diktuje pevným hlasem. „Páni císařové i vévodové a hrabata… vezměte tuto knihu a naleznete velkolepé a rozmanité věci o Velké Arménii, i o Persii, Tatarsku a Indii…jak Marco Polo z Benátek vypravoval podle toho, co viděl na vlastní své oči…“ Brk skřípe, jak spisovatel Rustichello zaznamenává každé Markovo slovo.

Oba vězni stráví v cele pouhé dva roky, ovšem bohatě to stačí k tomu, aby vznikl rukopis vlastně úplně prvního cestopisného bestselleru.

Současníci mu nevěří

Když kniha spatří světlo světa (přesný rok prvního vydání není znám), velká současníků mu jeho vyprávění nevěří. „Je to Milion lží,“ začnou přezdívat Polově knize „Milion“. I když nadšeně popisuje Kublajchánovo bohatství, čtenáři čekají mnohem větší kuriozity.

Třeba lidi s psí hlavou, jednou nohou či hlavou rostoucí přímo z břicha – takové mýty tehdy o říši kdesi na východě v italských Benátkách kolují.

Za pravdivost dá kariéru i život

Když proto Polo roku 1324 umírá, kněz, který mu má dát poslední pomazání ho vyzve: „Odvolejte všechny vymyšlené příběhy, které jste v knize popsal.“ Muž na posteli ale hrdě odpoví: „Nepopsal jsem ani polovinu z toho, co jsem doopravdy viděl.

“ Renesanční lidé ale na rozdíl od jeho současníků vezmou jeho líčení vážně a označí Marka za „největšího průzkumníka východních zemí“.

Pochybnosti přetrvávají

Janovský mořeplavec Kryštof Kolumbus (1451–1506) vše vezme dokonce tak vážně, že za pravdivost cestopisu je ochoten obětovat celou svoji kariéru – touží najít jednodušší cestu do Číny. Ovšem v mnoha lidech nedůvěra přetrvává dodnes.

Archeologové a historici se vydávají po stopách jeho putování. Mnozí z nich, jako třeba současná britská historička Frances Woodová, si kladou otázku: „Byl vůbec Marco polo v Číně?“