Poklidný piknik uprostřed přírody. Dva oblečení muži jsou natolik zabráni do rozhovoru, že nevěnují žádnou pozornost nahé ženě sedící mezi nimi, ani polonahé ženě, která se koupe opodál.
U velkých pláten se čeká epické téma, bitva nebo velký biblický motiv. Když však porota Pařížského salónu v roce 1863 spatří olejomalbu o rozměrech 208 x 264,5 cm, kterou chce vystavit Édouard Manet (1832–1883), nenajde nic takového.
Jen obyčejný piknik, na kterém je navíc z hlediska tehdejšího pohledu na malbu všechno špatně. Od zjevného ignorování perspektivy a proporcí, přes nepropracovanou malbu, až po pobuřující motiv.
Předseda poroty Émilien de Nieuwerkerke (1811–1892) znechuceně navrhuje zamítnutí a nikdo není proti. Jenže toho roku je zamítnutých obrazů tolik, že císař Napoleon III (1808–1873) zasáhne a otevře Salon odmítnutých, oddělenou výstavu zamítnutých děl. „Nechme lid, aby posoudil, co je a co není dobré.“
Výsměch nebo drzost?
O dílech se opravdu živě diskutuje, skutečný skandál však vyvolají pouze dvě. Snídaně v trávě, tehdy vystavovaná pod názvem Koupel, je jedním z nich. Někteří se obrazu smějí, až z toho slzí, další jsou pobouřeni.
Mnozí považují obraz za výsměch starým mistrům, neboť urážlivým způsobem paroduje motiv slavného Venkovského koncertu.
Manet totiž místo bohyně sedící k divákovi cudně zády, posadí mezi oblečené muže obyčejnou holku, která provokativně hledí z obrazu přímo na diváka a její bělostná pokožka v jinak tmavém prostředí doslova září, aby ji opravdu nikdo nepřehlédl.
Bude se historie opakovat?
Ženou zachycenou na obraze je malířka a Manetova oblíbená modelka, tehdy devatenáctiletá Victorine-Louise Meurentová (1844–1927) a možná je to dokonce ona, kdo Manetovi téma poradil.
Každopádně v roce 1863 je Manetův obraz považován za skandální protože parodoval a urážel staré mistry. Brzy se však možná opět stane nežádoucím. Některé feministky bojující za práva žen už se totiž nechaly slyšet, že je ponižuje a uráží. Bude se volat po jeho stažení z Louvru?
