Horké středomořské slunce pálí do očí a ozařuje osamocenou stavbu ve tvaru stupňovité pyramidy z mohutných kamenných kvádrů. Nacházíme se na Mallorce a před námi se tyčí talajot, pozůstatek prastaré talajotické kultury.

Obranná stanoviště, pozorovatelny, vyznačení hranic, chrámy, pohřebiště, obydlí vesnického stařešiny, signální věže… tím vším mohly být megalitické stavby na Balárech, tedy na ostrovech Mallorca a Menorca.

Do dnešních dní se jich zachovaly stovky, jejich vznik a účel ale zůstal dosud nerozluštěnou záhadou. Kvůli jejich husté síti však především menší Menorca připomíná muzeum pod širým nebem. Na pouhých 701 km2 byste tu našli více než 1500 talajotických staveb.

Jak vypadaly talajoty

Kořeny talajotické kultury sahají až do druhého tisíciletí před Kristem. Její příslušníci žili na Baleárech v pokoji až do kolonizace ostrovů Féničany v osmém století a později Římany roku 121 před naším letopočtem.

Známo je o těchto původních obyvatelích jen málo. Jedli zřejmě hlavně rostlinnou stravu, neměli soukromý majetek a žili mírumilovným životem, za obydlí jim zprvu sloužily jeskyně.

Na Baleáry se dostali asi před 4500 lety a do dnešních dní nám zde zanechali bohaté otisky své kultury v podobě talajotů.

Jedná se o kruhové nebo obdélníkové stavby z na sebe navrstvených obrovských vápencových balvanů, které jsou pro Menorcu a v menší míře i pro Mallorcu typické.

Mezery mezi kameny byly utěsněny bahnem a větvemi, střechy podpíraly kamenné sloupy, někde dřevěné kůly. Název těchto staveb je odvozen od katalánského talaia ve významu „strážní věž“.

Slovo má dále kořeny v arabském výrazu taláʾiʾ, což by se dalo přeložit jako „noční hlídka“. Zdá se, že jejich účel je tedy jasný. Nenechme se ale zmýlit!

Centra tajemného kultu

Nedostatky myšlenky o strážných věžích či hláskách tkví v tom, že většina z nich neměla schodiště, kterým by se dalo vylézt nahoru, a to ani kamenné, ani dřevěné. Jen pár z nich se navíc nachází v dohledu od moře, odkud hrozilo nebezpečí největší.

V současné době se tak odborníci přiklánějí spíše k verzi, že se nejčastěji jednalo o chrámy a rituální centra, případně o symbolická místa, na kterých byl vyřešen nějaký spor.

V některých talajotech byly nalezeny zbytky nádob a také bronzové sošky býků a nahých bojovníků.

Ačkoli lidé talajotické kultury po sobě nezanechali žádné písemné zprávy, z archeologických nálezů je zřejmé, že uctívali jakési božstvo, pravděpodobně právě ve formě býka. Mohl se snad býčí kult na Baleáry dostat z Kréty, kde byli býci posvátnými zvířaty?

Panují dohady, že prastaří obyvatelé Baleár mohli být původně krétskými osadníky. O důležitosti talajotů vypovídá jejich množství. Celkem se jich na obou ostrovech nachází nejméně 274, některé zdroje ale hovoří o více než pěti stovkách. Zbytky mnoha dalších možná stále čekají na odkrytí…

Prováděli obyvatelé Baleár zvířecí oběti?

Kolem prvotních talajotů se brzy rozvinuly celé osady, které obývalo i několik desítek lidí. Vznikla kamenná obydlí, dlážděné uličky, sklady, dílny a dokonce i místa sloužící jako skládky odpadu.

Jeden z největších a nejznámějších talajotů se nachází v Son Fornés na Mallorce. Má kulatý půdorys a průměr úctyhodných 17 metrů. Tloušťka stěn dosahuje až pěti metrů a největší kameny, použité na jeho výrobu, váží až devět tun!

Archeologové v něm odhalili velké množství zvířecích kostí, takže se možná mohlo jednat o jatka. Nedaleko od prvního talajotu stojí druhý, v němž byly odkryty keramické nádoby, které pravděpodobně měly rituální účel.

Podle odborníků se zde scházela vesnická elita buďto k politickým jednáním, ale možná i k záhadným obřadům, o jejichž průběhu se nedochovaly žádné doklady.

Není vyloučeno, že lidé talajotické kultury prováděli zvířecí oběti, o čemž svědčí obsah prvního kamenného „majáku“. Kromě těchto dvou se v Son Fornés nachází ještě jeden menší talajot, jehož účel zůstává neznámý, dvě obdélníkové svatyně a mnoho obytných budov.

Velká část prastaré osady ale dodnes zůstává pod povrchem a čeká na své odhalení.

Jaký byl účel kamenných oltářů?

Kromě samotných talajotů nám lidé talajotické kultury zanechali i velké množství megalitických staveb známých jako taula (z katalánštiny „stůl“).

K jejich stavbě byly použity kameny tak velké a těžké, že si odborníci dodnes kladou otázku, jak byly doneseny na místo a postaveny. Mnozí je tak srovnávají s proslulým Stonehenge. Také jejich účel zůstává neznámý.

Mohlo se jednat o jakési léčivé oltáře, kam lidé kladli své nemocné příbuzné, aby byli vyléčeni zásahem bohů. Teorii podporuje orientace oltářů směrem k souhvězdí Kentaura, které je spojeno s řeckým bohem medicíny Asklépiem.

Ten byl podle mytologie v mládí učen kentaurem jménem Cheirón a jeho symbolem je podkova, což by odpovídalo uspořádání okrsků kolem taulů právě do tvaru podkovy.

Jiné vysvětlení poskytuje německý archeolog Waldemar Fenn (1877–1955), který strávil většinu svého života studiem talajotické kultury.

Fenn poukázal na jižní orientaci taulů, což podle něj naznačuje jejich možnou funkci jako lunárního kalendáře. Neposlední v řadě je teorie o místech kultu zmiňovaného býčího boha.

V tom případě mohly být taula, postavené z kamenů do tvaru písmene T, zjednodušenými sochami představujícími býčí hlavu.

Dva obři se perou

Třetím typem stavby, který lidé talajotické a předtalajotické kultury stavěli, jsou hrobky zvané naveta.

Ty jsou ještě o něco starší než talajoty a taula, pochází totiž už z pozdní doby bronzové, tedy z období kolem přelomu 2. a 1. tisíciletí před naším letopočtem.

Jejich výskytem je pověstná hlavně Menorca, kde se také nachází nejznámější Naveta d‘Es Tudons, která na výšku měří 4 metry, a je 14 metrů dlouhá. Jméno těchto staveb odkazuje na tvar převrácené lodě.

V tomto případě je účel staveb zřejmý – sloužily jako hrobky. Průzkum Navety d‘Es Tudons ukázal, že do ní bylo uloženo přinejmenším sto těl, a není bez zajímavosti, že na jedné z lebek se našel otvor po starověké operaci hlavy: trepanaci.

Obyvatelé Baleár měli zřejmě nábožný strach se k navetám přiblížit, což podle folkloristy Phila Lee trvalo až do 19. století. Dodnes zde také koluje pověst o vzniku Navety d‘Es Tudons.

Dva obři se prý chtěli předvést v zápase o lásku jisté dívky. Jeden budoval studnu, druhý navetu. Protože se prvnímu podařilo dílo dokončit dříve, druhý vzal v záchvatu žárlivosti poslední kámen navety a svého soka jím zabil. Poté sám spáchal sebevraždu. Jejich milovaná později zemřela jako stará panna a byla pohřbena do navety.