V roce 86 n. l. nechává římský císař Domicián (51–96) zřídit v Tiberské nížině stadion určený pro Jupiterovy hry. Inspiraci najde ve starověkém Řecku a vytvoří velkokapacitní sportoviště, kam se vejde 30 000 lidí.

Pro závodění se místo využívá až do 15. století, proto rodícímu se náměstí zůstává tvar oválu, který lemují kostely a paláce.

Stvořený pro Řím 

V 17. století probíhají za papeže Urbana VIII. (1568–1644) rozsáhlé přestavby v celém Římě a nevyhnou se ani tomuto náměstí. Část z nich má na svědomí italský sochař Gian Lorenzo Bernini (1598–1680).

„Bernini je stvořen pro Řím a Řím je stvořen pro Berniniho,“ prohlašuje Urban VIII. Náměstí Bernini vyzdobí svým sousoším Čtyř řek, znázorňujícím Nil, Dunaj, Gangu a Rio de la Plata.

Poprava křesťanky 

V roce 304 ještě probíhá v Římě pronásledování křesťanů. Nevyhne se mu ani Anežka Římská (291–304). Jako křesťanka si odmítne vzít pohana a za trest ji zde proto popraví.

Na její památku přímo na náměstí vzniká v roce 1123 bazilika, kterou v roce 1672 nahradí dnešní kostel svaté Anežky ve tvaru řeckého kříže s osmi antickými sloupy pocházejícími z Lateránské baziliky.

Sousoší jako schválnost 

Na tváři náměstí se kromě Berniniho podepisuje i jeho velký rival, architekt Francesco Boromini (1599–1667). Vytvoří kostel k poctě svaté Anežky. Soupeření obou mužů s pobavením sledují Římané.

Dokonce si myslí, že Bernini vztyčil soše řeky Nil (kašna Čtyř řek) ruku jenom proto, aby naštval svého konkurenta. Chtěl dát najevo, že Borominiho kostel strhnou.

Barokní tvář náměstí 

Na náměstí si nechává postavit rezidenci i papež Inocenc X. (1574–1655). Ve svém  Palazo Pamphili se zabydlí i s celou svojí rodinou. Náměstí získává barokní tvář. Během 19. století ovšem bohužel dojde k jeho velkému úpadku.

Římští drožkáři si zde s oblibou čistí koně a celý prostor proto hyzdí nepořádek. Teprve ve 20. století opět rozkvete do krásy.