Malý Jan Kalvín kouká chvíli na učitele, chvíli z okna. Otravuje ho, jak jeho spolužáci komolí latinská slůvka. On sám je už dávno umí říkat správně. Ale musí přetrpět dobu, než hodina skončí a začne biblická dějeprava. Ta ho baví mnohem víc.

Teolog francouzského původu Jan Kalvín (1509–1564) přichází na svět v rodině sekretáře biskupa ve francouzském Noyonu (asi 100 kilometrů severně od Paříže). Víra se pro něj proto stává naprostou samozřejmostí.

Latinu ovládá už v šesti letech

Ve svých šesti letech umí Kalvín dobře latinsky. „Když mu bylo šest let, nepatřil mezi začátečníky, protože základy latiny už ovládal,“ píše jeho životopisec, současný americký autor Sam Wellman.

Ve škole se Kalvín učí biblickou dějepravu, církevní zpěvy a písně a považuje to za vysvobození z nudného obyčejného vyučování. Nudí ho totiž, když se ostatní děti učí něco, co on už umí.

V Bibli si smí číst jenom kněz

Své matky se malý Jan vyptává, zda jsou podobné zpěvy, jaké slyšel v kostele, zapsané také v Bibli. Matka mu odpovídá, že ano. Jenže Jan je zvědavý a chce si to ověřit. Bohužel nemá kde.

 „Jan by se o tom rád přesvědčil, ale nikdo mu nedodal odvahy čítat si v Písmu. V této knize si může číst jenom kněz,“ vysvětluje tehdejší poměry Wellman. Proč si nemůže číst ve Svatém písmu?

Knihtisk se šíří pomalu

Ještě na počátku 16. století je bible těžko dostupnou knihou. Sice už zhruba padesát let před Kalvínovým narozením došlo k vynálezu knihtisku, ale nová technologie se šíří jenom velmi pomalu.

Ovšem Kalvín se o ní dozví a věří, že jednoho dne si bude moci přečíst tištěnou bibli.