Studem není schopen promluvit. Ví, že jakmile otevře pusu, začnou se mu smát. Stačí však jeden její povzbudivý úsměv a on se rozhodne. Ne, koktání mu život kazit nebude!    

Koktání není nemoc, ale porucha řeči. Jen v Česku jí z různých příčin trpí asi 150 000 lidí. Mnozí postižení se v hovoru drží zpátky, aby se jim ostatní nesmáli, ale někteří na to jdou úplně jinak a s koktavostí se poperou.

Bruce Willis

V roce 1971 tak těžce nese Bruce Willis (*1955) rozvod milovaných rodičů, že začne koktat. „Hele Buck-Bucku, řekni ko–ko-kolik je ho-hodin?“ volají posměšně spolužáci a Bruce je za to nenávidí.

I tu výsměšnou přezdívku, kterou mu kvůli koktání dali. Ale čím víc se snaží, tím je to horší. Jednoho dne dostávají za úkol naučit se pasáž z rozsáhlé básně. Překvapený Bruce zjistí, že naučené texty dokáže odříkat bez koktání.

Vrhá se na divadlo, nalézá ztracenou sebedůvěru a posměváčkům brzy sklapne. Stává se oporou školního dramatického kroužku a dokonce je zvolen prezidentem studentské rady. Tvrdě na sobě pracuje. Živí se jako pumpař i dělník, ale ví, co chce a jde za tím.

A ono to vyjde. Začne v reklamách, získá angažmá v divadle i první role v televizi. V roce 1990 si to jako policista John McClane rozdá s teroristy ve Smrtonosné pasti, což ho katapultuje mezi největší hollywoodské hvězdy.

Anthony Hopkins

„Jak kluk jsem byl tak plachý, že jsem nedokázal s nikým mluvit,“ vzpomíná slavný herec Anthony Hopkins (*1937) a dodává s úsměvem:

„Byl jsem koktavý samotář s dyslexií, kterému kapaly sliny z koutku.“ Škola je peklo a on by se raději ponořil do malování nebo hry na klavír, zkrátka něčeho, kde by nemusel mluvit a starat se o studia. Rodiče ho však donutí nastoupit do chlapecké školy.

Kvůli vzdělání i disciplíně. A tady mu jako 15letému klukovi změní život setkání se slavným hercem Richardem Burtonem (1925–1984). Právě on ho totiž nasměruje k herectví.

Poté, co si odkroutí vojenskou službu, vystuduje Anthony Královskou akademii dramatických umění. Za ztvárnění kanibala Lectera ve slavném Mlčení jehňátek získá v roce 1992 Oscara a stane se jedním z nejslavnějších britských herců.

Scatman John

Američan John Paul Larkin (1942-1999) prožívá kvůli těžkému koktání velmi traumatické dětství. Když je mu 12 let, objeví klavír. „Ukázal mi způsob jak se vyjadřovat. Doslova jsem se za něj schoval, protože jsem bál mluvit,“ přizná později.

Působí jako pianista v jazzových klubech kolem Los Angeles, koktání ho však stále trápí. Ze dna se však dokáže odrazit. Nejprve s pomocí manželky Judy překoná závislost na alkoholu a drogám.

Pak dojde i na koktání.  „Změním svůj největší problém ve svou přednost,“ řekne si a začne zpívat, scatovat. Jeho agent Manfred Zahringer navrhne zkombinovat scat s moderní taneční hudbou.

John je sice skeptický, ale hned první singl Scatman se stává hitem. Stejně jako později první album a koncertní turné. Najednou prodává miliony nahrávek a v mnoha zemích, třeba Japonsku, se stává idolem.

Winston Churchill

Geniální řečník Winston Churchill (1874-1965) jako kluk koktá tak, že není schopen vést ani jednoduchou konverzaci. A ve škole prokazuje tak mizerné výsledky, že je považován za hloupého. To vše má psychické příčiny.

Winston se tak bojí, že nedokáže na otázku inteligentně odpovědět, že se z toho zakoktává. Jak to vyřešit? Jak porazit obavy z hloupé odpovědi? Jednoduše. Každý projev i vtipnou odpověď si Winston napíše předem.

„Trávil jsem hodiny a hodiny studiem tématu a napsal jsem si odpověď na jakoukoli otázku, kterou by mi mohl někdo položit,“ přiznává státník později.

Kromě toho, že se stává jedním z nejvýřečnějších řečníků, stává se také jedním z nejvzdělanějších světových vůdců. Jeho projevy se stávají pro Brity zkoušené nacistickými útoky velkou vzpruhou. A některé se zařadí mezi nejvýznamnější projevy v historii.