Třeskot mečů, řev raněných. Hořící vozové hradby. Mezi tím se bije o holý život teprve 14letý mladík. Ve své době není nízký věk pro zařazení do bitevních šiků zvláštní.

Je neděle 30. května 1434 a budoucí panovník Jiří z Poděbrad zažívá chvíle, které jej poznamenají na celý život.

Viktorín Boček z Kunštátu a Poděbrad drží poprvé v náručí svého synka Jiříka (1420–1471) 23. dubna 1420. Nikoho by nenapadlo, že by se tenhle malý pacholek mohl jednoho dne stát českým králem.

Tato funkce byla vždy dědičná a Kunštátům v žilách modrá krev nejvyšších monarchů nekoluje. A přesto se tak stane – Jiří se v roce 1458 stává posledním ryze českým králem, neboť po jeho smrti ovládnou zemi dynastie cizích panovníků.

Jiří svých cílů nedosahuje jen coby zdatný diplomat, dokáže stejně účinně sáhnout po meči. Králem se stává s již bohatými politickými zkušenostmi – od své plnoletosti se stará o rodové statky, později je hejtmanem boleslavského kraje a zemským správcem.

Korunu získá v březnu 1458, po smrti svého předchůdce Ladislava Pohrobka (1440–1457). Už coby zemský správce je ke svým odpůrcům tvrdý, silou dobývá i města jako je Praha nebo Tábor.

Obdobně postupuje jako král – a vyslouží si tak respekt mezi ostatními vladaři. Toho hodlá využít. Zahajuje na svou dobu nevídaný projekt: Chce sjednotit evropské země do jednoho společenství!

Do té doby nevídané poselství se od roku 1962 šíří Evropou. Cílem je vytvoření mírové unie evropských států, kde by měli všichni jeho členové stejná práva a vzájemné spory by se řešily nenásilnou cestou.

Hlavní myšlenkou má být společná ochrana proti agresivní turecké expanzi. Mnozí v ní však vidí pouze záminku. Český král, který se s katolickou vírou nemá příliš v lásce, se chce určitě pouze bránit případné papežské intervenci do jeho země. Po dvou letech končí odvážná Jiříkova mise neúspěchem.

Rozepře mezi českým králem a katolíky vrcholí v roce 1466, kdy je Jiří prohlášen papežem Piem II. (1405–1464) za kacíře.

Do čela křížové výpravy, která je okamžitě poté vyslána proti bezbožnému panovníkovi, se staví jeho bývalý zeť, uherský král Matyáš Korvín (1443–1490).

Jeho vojska jsou však v únoru 1469 při bitvě u Vilémova obklíčena a Korvín musí slíbit, že se za Jiřího přimluví u papeže. Samozřejmě lže.

Ihned po propuštění se chce nechat zvolit českým králem, což zemský sněm odmítne a místo něj zvolí Vladislava Jagellonského II. (1456–1516). Jiří s tím souhlasí, ví, že vítězství je v nedohlednu.

V roce 1471 umírá a české země budou na dalšího domorodého panovníka čekat ještě dlouhá staletí.