Jestli si bez čokolády nemůžete představit život, při diskusi s jejími odpůrci můžete argumentovat, že jde o lék. Opravdu je to tak. Léčivé účinky čokolády znali už Mayové a Aztékové, kteří je vypozorovali při dlouhodobé konzumaci nápoje.
Čokoládu považovali hlavně za afrodiziakum. Její chuti z Evropanů podlehl například toskánský vévoda Cosimo III. de Medici (1642–1723) italský diplomat a dobrodruh Giacomo Casanova (1725–1798).
Ten ji dává i ženám, které se chystá svést. Probouzí v nich podle něj chuť k erotickým hrátkám. Dále si ji oblíbí Madame du Barry (1743–1793), milenka francouzského krále Ludvíka XV. (1710–1774).
Dodá mu spoustu energie
Podlehne jí i německý básník Johann Wolfgang Goethe (1749–1832). Vyžaduje ji ke každé snídani a tvrdí:
„Když vypijeme šálek čokolády, vydržíme celý den cestovat.“ Roku 1591 se objevuje zřejmě vůbec první kniha, která mapuje pozitivní vliv čokolády na lidské zdraví.
Podrobné studie, týkající se složení čokolády z pohledu výživných látek a jejího přesného působení na lidské zdraví, jsou ale novodobou záležitostí. Potvrzují, že čokoláda s obsahem kakaa 70 % a více na zdraví může působit pozitivně. Nic se ale samozřejmě nemá přehánět.
Dost nechutná hmota
Čokoláda v minulosti tvoří nápoj, v pevné podobě jde o dost nechutnou hmotu, na které si rozhodně nepochutnáte. Změní to až v roce 1847 Britská firma J. S. Fry & Sons z Bristolu.
Ze směsi čokoládového nápoje, cukrové pasty a kakaového másla vyrobí první tabulku čokolády, jak ji znáte dnes.
Když k ní potom švýcarský výrobce Daniel Peter (1836–1919) přidá sušené mléko, rodí se mléčná čokoláda a už se konečně můžeš začít olizovat.
