Když zakladatel moravské archeologie Jindřich Wankel (1821–1897) našel v roce 1872 v jeskyni Býčí skála na Blanensku lebku ženy, přezdívané později princezna z Býčí skály, učarovala mu natolik, že ji neprodal vídeňskému Přírodovědnému muzeu, ale ponechal si ji.
Zaujala i antropoložku Evu Vaníčkovou a sochaře Ondřeje Bílka, kteří jí nedávno vytvořili původní tvář a na základě výpočtů kostry i celou postavu.
Archeolog Martin Golec z olomoucké Univerzity Palackého si myslí, že by Wankla podoba princezny nadchla. Sám se řadu let intenzivně zabývá hrobem nalezeným v Býčí skále.
Při nejnovějším výzkumu, který prováděl společně s archeoložkou Zuzanou Mírovou, došel k názoru, že se Wankl ve svých teoriích mýlil.
Býčí skála neskrývá hrob halštatského velmože, jak předpokládal otec moravské archeologie, ale svatyni Podzemní paní, vstup do světa mrtvých.
