Když Howard Carter v roce 1922 odhalil téměř neporušenou hrobku faraona Tutanchamona, šlo o senzaci, která změnila dějiny archeologie.
Přestože jeho tým strávil celé desetiletí podrobným průzkumem a vyklízením jednotlivých komor, moderní technologie dnes ukazují, že i nejpečlivějšímu badateli mohly uniknout zásadní detaily.
Dnes, o více než sto let později, využívá věda digitální mumifikaci, pokročilé rentgenové skenování, počítačovou tomografii (CT) a umělou inteligenci (AI), aby se podívala „za zdi“ a do nitra Tutanchamonových artefaktů.
Tato digitální renesance odhaluje tajemství, která by byla pro Carterovu éru nemyslitelná.
Ztracené komory za zdmi
Jedním z největších současných projektů je snaha potvrdit existenci skrytých komor v hrobce KV62. Teorie, kterou popularizoval egyptolog Nicholas Reeves, naznačuje, že hrobka mohla být původně určena pro královnu Nefertiti a Tutanchamon byl do ní umístěn narychlo.
Důkazy? Jemné, nepatrně odlišné stavební značky a trhliny na severní a západní stěně pohřební komory.
Moderní skenovací techniky, včetně georadaru (GPR) a termovize, opakovaně naznačily přítomnost dutin nebo materiálů za těmito stěnami, ačkoli definitivní potvrzení stále chybí.
Vědci nyní používají sofistikované algoritmy AI, aby analyzovaly data z GPR a odfiltrovaly šum, čímž se snaží potvrdit, zda za zdmi leží nevykradené poklady, které čekaly na Tutanchamonovu matku či manželku.

Vědecká pitva faraonova těla
Samotné tělo mladého faraona bylo podrobeno intenzivnímu zkoumání. Carterova pitevní metoda byla pro moderní vědu destruktivní. První CT skeny provedené v roce 2005 odhalily, že Tutanchamon neutrpěl náhlý úder do hlavy, jak se dříve spekulovalo.
Místo toho se ukázalo, že měl vážnou deformitu chodidla, trpěl malárií a pravděpodobně zemřel na komplikace spojené se zlomeninou nohy.
Nejnovější vysokorozlišovací skeny a DNA analýzy, podpořené AI pro rekonstrukci příbuzenských vztahů, potvrdily, že Tutanchamon byl synem faraona Achnatona a jeho sestry/manželky. Vědecká pitva tak proměnila romantickou postavu v reálnou, nemocnou osobu.
Dešifrování artefaktů
Digitální technologie mění pohled i na artefakty. Například slavný železný dýka nalezená u faraonova těla byla analyzována rentgenovou fluorescenční spektrometrií.
Ta potvrdila, že materiál dýky pochází z meteoritického železa (obsahuje vysoký podíl niklu a kobaltu). Tento objev nejen dokazuje vyspělé metalurgické znalosti, ale také naznačuje, jak důležité bylo pro Egypťany toto „železo z nebe“.
Dále, digitální restaurování a skenování textů na Tutanchamonově trůnu a bednách odhaluje přesnější detaily o rituálech a politickém kontextu jeho krátké vlády, které dříve nebyly patrné pod vrstvami prachu a laku.
AI dokáže porovnat hieroglyfy z hrobky s tisíci jiných a odhalit tak nečekané lingvistické nuance.

Digitální éra tak umožňuje archeologům zkoumat Tutanchamonův odkaz bez nutnosti fyzicky zasahovat do hrobky a jejích pokladů.
Moderní skenovací metody, ve spojení s AI, tak pomalu odhalují další vrstvy příběhu mladého faraona, které by Howarda Cartera nepochybně fascinovaly.