Druhá světová válka probíhala nejen na bojištích, ale samozřejmě i na propagandistické úrovni. Pokusy o ovládání veřejného mínění či manipulace s fakty byly stejnými zbraněmi jako tanky či letadla. Goebbelsovi v tomto ohledu posloužil britský občan a původem Ir William Joyce (1906 – 1946), zvaný Lord Haw-Haw.
Ten britské obecenstvo zaujal, ale spíše jako laciný kabaretiér. Goebbels s ním byl přesto spokojen: „Naše vysílání v angličtině je nakonec velmi efektivní.“
Nacistická propaganda fungovala i na nacisty dobytých území. Například, jakmile v roce 1940 obsadili Nizozemsko, ihned obsadili nizozemskou rozhlasovou stanici Hilversum. „Den poté, co se holandská armáda vzdala, dorazilo do Hilversumu asi třicet německých reportérů.
Měli s sebou tolik programů v holandštině, že by to vystačilo na dva týdny,“ vzpomínal jeden z holandských rozhlasových hlasatelů.
Po určitém váhání se však rozhodli nechat hilversumské hlasatele pracovat jako obvykle. Jen se do éteru nedostala hudba židovských skladatelů a nevysílaly se zprávy. Když se zpravodajství obnovilo, bylo holandským hlasatelům řečeno, že si mohou říkat, co chtějí.
Pro jistotu však ve studiu s nimi vždy seděli němečtí strážní s odjištěnými revolvery. To vše mělo svůj smysl. Holanďané, když poznali známé hlasy dřívějších hlasatelů, se velmi uklidnili a mnozí dospěli k závěru, že ono nakonec nebude zas tak zle.
Než tu chlácholivou iluzi smetla nacistická brutalita. Nizozemsko během války trpělo stejně jako ostatní okupované země, vrcholem všeho byl nacisty řízený hladomor na přelomu let 1944 až 1945. Pro zajímavost, když se Němci chystali na nakonec neuskutečněnou invazi do Velké Británie, měli připraveny stovky hodin rozhlasového vysílání v angličtině, které mělo pomoci zlomit britský odpor.
Nespali ani Britové. I oni vysílají do Německa a do okupovaných území. Už v září 1939 je možné na vlnách BBC naladit vysílání určené Čechům a Slovákům. Prvním, kdo předstoupí před mikrofon byl Jan Masaryk (1886 – 1948): „Prohlašuju vám slavnostně, že boj vyhrajeme, a že pravda vítězí.
“ Velmi populárními se v těžkých dobách protektorátu staly pořady Jiřího Voskovce (1905 – 1981) a Jana Wericha (1905 – 1980). Poslouchání cizího rozhlasu trestali Němci i smrtí.
Součástí boje na rozhlasových vlnách byla i tzv. černá propaganda. Ta měla nepřítele pomocí lží demoralizovat a uvést jej ve zmatek. „Příslušníci některých jednotek SS užívají jistého uspávacího prostředku, který jim pomáhá přečkat letecké útoky bez stresu a vypětí,“ ozvalo se jednou na britských vlnách.
Autoři zprávy doufali, že mezi Wehrmachtem a SS vznikne rozkol, protože obyčejní vojáci onu vymyšlenou drogu nedostávali. V říjnu 1943 Britové vyslali přes kanál jiné zprávy. Narafičili je tak, aby si Němci mysleli, že se jedná o německé vysílání ztracených vojáků kdesi v Evropě.
Toto rádio očerňovalo premiéra Winstona Churchilla, a naopak chválilo nacistický režim. Do zpráv se však nenápadně dostávaly informace o německých vojenských neúspěších i o tom, co se děje v armádě. „Kamarádi, jsou mezi námi i hyeny.
Zatímco naši kamarádi umírají v Rusku, pan generál Kluge koupil své manželce sobolí kožich.“ Podobné dezinformace skutečně zabíraly. Němečtí váleční zajatci později řekli, že toto vysílání bylo nejen populární, ale i důvěryhodné.
Za vším stál jistý plukovník Ian Fleming (1908 – 1964), z jehož pera později vzešla postava agenta 007 Jamese Bonda.
V létě 1941 BBC vyslala do Evropy vzkaz, aby lidé na protest proti nacistům všude malovali velké bílé V jako victory. To mělo být symbolem budoucího vítězství spojenců. Znělkou této kampaně bylo V z Morseovy abecedy, tři tečky a čárka.
„Vzhůru vojáci vzpoury. Vzchopte se veteráni velké války. Verbujte věrné. Vyčkavše velení volte vhodnou vteřinu. Včas vezměte vidle, výzbroj vzbouřenců. Vložte výbušniny ve výklenky viaduktů. Vykolejte vlaky.
Vykuřte vyzvědače. Vymrskejte velezrádce. Vyhubte vetřelce. Vybijte vrahy, verbež vodpornou,“ hřímali v éteru Voskovec s Werichem. Lidé v okupované Evropě se tohoto nápadu ihned chytli a přes noc byla véčka téměř na každém rohu.
Jenže Němci britský nápad velmi chytře a obratně využili ve svůj prospěch. I oni vyhlásili „V“ za svůj symbol vítězství. I oni použili stejnou znělku: „Znamením vítězství jest V. Viktoria. Říše vítězí na všech frontách pro Evropu.
Viktoria jest symbolem vítězství nad židovským bolševismem a židovskou plutokracií. Viktoria jest znakem skvělé německé branné moci, která drtí každého nepřítele.“
Propaganda nescházela ani v předních liniích. Letáková válka běžela naplno, na každého Evropana podle odhadů připadalo 30 letáků. Příslušníci Wehrmachtu na východní frontě nacházeli takovéto vzkazy. „Němečtí vojáci. Hitler sice obsadil téměř celou Evropu, ale příděl chleba v Německu je stále menší a menší. Hlad a chudoba vám tlučou na dveře domova.“ Leták byl doplněn o karikaturu tlustého podnikatele, vedle kterého ležely dvě děti polomrtvé hladem.
Samozřejmě, že Němci nemohli zůstat stranou. Do sovětských linií shazovali letáky, ve kterých ruským vojákům slibovali mír a klidný život, když se vzdají. Ty Rusy, kteří propagandě uvěřili, čekal krutý osud.
Dožívali v hrůzných podmínkách zajateckých táborů, což byl jen ostnatým drátem oplocený prostor, bez vody i jídla. Kanibalismus zde nebyl ničím výjimečným. A ani ty, kteří přežili nebo se jim podařilo uprchnout, nečekalo nic, nač by se mohli těšit.
Sovětské koncentrační tábory GULAG byly plné vojáků, kterým se za cenu značného rizika podařilo z německého zajetí utéci.
