Žena v období neolitu (mladší době kamenné) se jednoho ledového dne roku 5000 př. n. l. probere krátce po rozbřesku, chvíli po ní i její muž. Drobný uzlíček, jejich malý syn, kňourá.
Matka ho nakojí a potom se pustí do šití. Ohání se kostěnou jehlou a vyrábí kožené boty pro svého muže. Ten se zatím chystá s ostatními na lov. Než ale odejde, společně snědí misku praženého hrachu. Kdyby znali hodiny, ukázaly by zhruba desátou dopolední.
Po mužově odchodu žena vymění jehlu za srp ze dřeva, do kterého se vtlačují úlomky pazourku nebo křemence a upevňují se smůlou.
Úspěšný lov
S ním zamíří na políčko, mužské práce se nebojí. I s tak primitivním nástrojem dokáže žena pracovat rychle a obratně. Po hrstech odřezává klasy pšenice dvouzrnky. Když se slunce přehoupne přes poledne, přichází s ostatními její muž domů.
Ukazuje, že lov byl úspěšný. Táhne divokého kance. Stáhne ho z kůže a vykuchá.
Peče se maso
Pod ohništěm společně se ženou vyhrabou jámu, vloží do ní rozpálené kameny a na ně zvíře. Překryjí ho žhavým popelem a hlínou. Na ní rozdělají oheň. Po třech hodinách ho uhasí a vyhrabou propečené masíčko. Rodina má po čtvrté odpolední hostinu.
Pak už se tisknou k sobě a hřejí se u ohně. Den se chýlí ke konci a spát jdou se soumrakem.
