„Říkal to Jim Bridger: Já měl jsem v noci sen, pod sedmou kavalérií jak krví rudne zem…“ Tak začíná refrén písně Michala Tučného o bitvě u říčky Little Bighorn, kde se v červenci roku 1876 střetly americké armádní oddíly s bojovníky Lakotů, Čejenů a Arapahů.

Bitva skončila totální porážkou americké armády, ale předznamenala zároveň konec indiánských válek.

V roce 1876 indiánské války už nějakou dobu probíhaly. Ale dá se tomu vůbec říkat války, když to bylo vlastně jen několik nevyrovnaných třenic mezi americkou armádou a Indiány, které se obvykle proměnily v masakr?

Generál Custer, zvaný Lakoty Žlutý vlas, nebyl u Indiánů právě oblíbenou postavou, protože před osmi lety zavinil masakr Čejenů v zimním tábořišti.

Když navíc objevil při výpravě do Montany zlato, vlastně tím donutil Indiány, vytlačované prospektory, opustit vytyčené rezervace. To se ale zase vůbec nelíbilo americké vládě, a tradičním řešením té doby bylo poslat do oblasti armádu.

CUSTER INDIÁNY KRUTĚ PODCENIL

Custer si z nadcházejícího boje příliš těžkou hlavu nedělal, ale když mu jeho zvědové přinesli zprávy, že vesnice je o dost větší, než původně předpokládali, znejistěl. Z té doby se dochovala věta (skutečného) Custerova stopaře Mitche Bouyera:

„Generále, já jsem žil s těmihle Indiány třicet let a o takhle velké vesnici jsem nikdy neslyšel.“

Custer nakonec přesto dává povel k útoku a chce vesnici uzavřít do obklíčení. Proto rozdělí své síly na třetiny. To je ale strašná chyba.

Má k dispozici sotva 600 mužů a stojí proti více než dvěma tisícovkám bojovníků, z nichž navíc část drží v rukou opakovací pušky. To jsou lepší zbraně, než jaké tehdy používala armáda! Mohl takové přesile vůbec čelit, i kdyby držel své síly pohromadě?

CUSTEROVU SKUPINU ZMASAKRUJÍ DO POSLEDNÍHO MUŽE

Tohle všechno dohromady způsobí brzy hotovou zkázu. Indiáni nejprve bez problémů odrazí skupinu majora Rena, která útočí z jihu, a pak se vrhnou na Custera. Ten se sice, stejně jako Reno, brání na kopci, ale Indiáni jeho muže likvidují jednoho po druhém.

Za půl hodiny je konec. Z Custerova oddílu nepřežije jediný muž.

Reno měl nakonec trochu větší štěstí. Na pomoc mu dorazila třetí Custerova skupina vedená majorem Benteenem a vojáci se Indiánům dva dny ubránili na jiném kopci, než je z obklíčení vysvobodil příjezd generála Terryho. I tak ale u Little Bighornu padlo včetně Custera 263 mužů.

Tento dokonalý triumf Indiánů ale neznamenal ve výsledku vůbec nic. Spojené kmeny se rychle rozdělily na menší skupiny, které armádě, hnané a vybičované strachem obyčejných lidí, nemohly čelit.

Války přesto trvaly ještě necelý rok, kdy se náčelník Splašený kůň, který tehdy v bitvě u Little Bighornu velel, konečně vzdal. Indiánská revolta proti osudu definitivně skončila…

JIM BRIDGER V BITVĚ VŮBEC NEBYL

A jak to vlastně bylo s postavou Jima Bridgera? Tento stopař a trapper skutečně žil, ale všechna svoje dobrodružství prožil daleko dříve. V roce 1876 mu bylo 72 let a byl dávno na odpočinku.

Je však pravděpodobně nejznámějším stopařem, a proto se těžko odlišuje, co všechno z jemu připisovaných počinů je realita a co už je pouhá fikce. V bitvě u Little Bighornu, kterou u nás zpopularizoval právě Michal Tučný, však nikdy nebyl.