5… 4… 3… 2… 1… Svět na moment znehybní. Dokonce i čas jako by se zastavil. Pak, v jediném okamžiku, vše pohltí oslepující záře. Když pohasíná, vyrůstá na obzoru obrovský hřib. Až do oblak. Vzápětí se ozve ohlušující rachot a vše smete tlaková vlna.

Semipalatinský jaderný polygon je s přibližně 18 500 km2 (jako byste slepili Vysočinu se Středočeským krajem) je největší jadernou střelnicí na světě.

Nachází se na severozápadě Kazachstánu, v suché, víceméně rovinaté stepi, a její výstavbu osobně nařídí Lavrentij Berija (1899–1953).

Lživě prohlašuje oblast za neobydlenou a tají, že na výstavbě v nelidských podmínkách otrocky dřou vězni z gulagů. Většina zařízení je vybudována pod zemí, aby se znemožnila špionáž, prováděnou americkými družicemi a bezpilotními letouny.

Na první bombu dohlédne Berija osobně

První bomba s poetickým krycím názvem První záře je odpálena 29. srpna 1949. Berija sleduje explozi osobně, aby mohl okamžitě informovat Stalina (1878–1953). „Spad zamořil v okolí řadu vesnic. Vedení se je vůbec nenamáhalo evakuovat.

Dokonce ani varovat,“ vzpomínal po letech technik Dimitrij Balkalijev. Do roku 1981 je tu provedeno minimálně 465 testů, při kterých je odpáleno podle některých zdrojů až 616 nukleárních zařízení, z toho 125 atmosférických.

První vodíková

Ve snaze dohnat Ameriku, je tu také po horečném vývoji 22. listopadu 1955 odpálena první vodíková puma RDS-37 shozená z letadla. Vybuchne ve výšce 1500 metrů silou 1,6 megatuny a ještě ve vzdálenosti 36km vytlouká okna, zraňuje a dokonce zabíjí.

I tady od roku 1963 pokračují pouze podzemními explozemi. Následkem jedné z nich vzniká v roce 1965 na řece Čagan přehradní nádrž v podobě kráteru o průměru 408 metrů a hlubokého 100 metrů. Říká se jí Atomové jezero.

Ozáření lidé? Nu što, eto suďba!

Rusové si nedělají hlavu s následky. Mimo oblast postupně uniká 55 radioaktivních mraků. Zamoří celý východní Kazachstán.

Ačkoli dopad na zdraví lidí mnoho let tají, studie provedené v devadesátých letech zjistí, že radioaktivním spadem je postiženo zdraví více než 200 000 místních obyvatel.

Když je po rozpadu Sovětského svazu, místo 1991 předáno Kazachstánu, ten střelnici okamžitě ruší. Ještě dlouho se však bude potýkat se zdravotními problémy obyvatel a narušeným životním prostředím.