Vzduch se tetelí vedrem a na přímý sluneční žár by vylezl jen šílenec. Ve Středomoří, Španělsku, a jako pozůstatek španělskému vlivu i v Latinské Americe, je právě ideální čas na siestu.
Její název musíme hledat v latinském hora sexta, tedy šestá hodina. Ne však večerní či ranní, ale šestá hodina dne jako takového, tedy poledne. Pošpanělštěná siesta je pauzou v pracovním dni.
V kolébce svého vzniku ale paradoxně tak moc k vidění není, alespoň při srovnání s dřívějškem. Narazila na tvrdé mantinely práce ve fabrikách i náročnou logistiku dopravních kolapsů, když se půlka města vydá autem na periferii během přestávky na oběd.
Pokojík na schrupnutí
Zatímco evropské země považují siestu obvykle za poobědní pauzu, například v Egyptě a na Blízkém východě je běžné, že v šestidenním pracovním týdnu končí šichta kolem 14. hodiny. Pak následuje oběd doma a – siesta!
To v Kanadě dokonce narazíte na hotely nabízející speciální siestové sazby. Zkrátka na poobědové schrupnutí. O jeho prospěšnosti ostatně nepochybují ani lékaři. Takový oddech například výrazně snižuje riziko kardiovaskulárních chorob.
