29. května 1953 poprvé v dějinách stanuli na nejvyšším bodě naší planety lidé: Novozélanďan Edmund Hillary a Šerpa Tenzing Norgay. Právě tehdy svět možná poprvé slyšel o národě Šerpů, který žije v pohůří Himálaje.
Šerpové jsou etnikum obývající pohoří Himálaj v Nepálu, konkrétně jeho nejvyšší část u hranic s Tibetem. Jejich jméno v tibetštině zní šer-pa a znamená „člověk z východu“, protože tento původně tibetský kmen pochází z východního Tibetu.
Mluví šerpštinou, která patří k jižní větvi tibetobarmských jazyků, nicméně šerpština a tibetština si jsou navzájem nesrozumitelné.
Většina Šerpů žije v Nepálu. Podle sčítání lidu v roce 2001 zde žilo 154 622 Šerpů, z nichž drtivá většina vyznává buddhismus, naleznou se však mezi nimi i hinduisté či křesťané.
Po roce 1948, kdy se Nepálské království otevřelo světu a vpustilo na své území odvážlivce dychtící vystoupat na třetí pól naší planety, se začaly desítky expedic vydávat na několikatýdenní pochod údolím Dudh Kosí, aby dosáhly svého vysněného cíle.
Na množství přepravovaného nákladu potřebovaly nosiče. Po ruce byli Šerpové, odolní vytrvalí lidé a hlavně zvyklí na vysoké nadmořské výšky.
Šerpové se zásluhou velmi slušných příjmů z nosičství i horolezectví stali nejbohatším nepálským národem.
Dnes díky dostatku peněz si mohou Šerpové dovolit posílat své děti na studie a tradiční pracovní místa Šerpů včetně řemesla nosičského se uvolnila pro jiné nepálské kmeny, především Tamangy a Raje.
Tak vznikla skupina šerpů s malým „š“, všeobecně označující povolání nosičů a dalších pomocníků větších i menších expedic.
