Lékaři dělají možné i nemožné, aby mladého policistu vrátili do života. Poté, co je dopraven do „špitálu“, hodinu se snaží o jeho resuscitaci. Jejich nasazení ale nevede ke kýženému výsledku. Muž zákona umírá. V nemocnici přitom vydechne naposledy i jeho vrah.
Mohl to být úplně obyčejný kluk. Jeden z mnoha. Problém je, že Roman Postl není ten typ, který by proplouval životem s úsměvem na tváři. Mluví o tom, že má problémy se štítnou žlázou. Hrozné bolesti musí tlumit, nejlépe morfiem.
Narkotika ovšem jeho osobnosti neprospívají. Jen zhoršují jeho charakterové rysy, popsané později znalci jako emoční labilita. Rád na sebe strhává pozornost, je pánem dění. V březnu 1998, ve svých 29 letech, dorazí na diskotéku do Oseku na Teplicku.
Má s sebou pistoli. Nabitou. A také ji použije. Snad aby oslnil své „obecenstvo“, vypálí do vzduchu. Řadu hostů tím vyleká.
Prý se pouze bránil
Kdosi jeho „naparování“ počastuje komentářem, který se mu vůbec nezamlouvá. Teprve 17letý Jan Š. ale nemá v plánu se schovávat. Klidně se s „pistolníkem“ pustí do křížku. Ovládá bojová umění. Má nad Postlem navrch. Toho to dopálí.
Odmítá takhle potupně prohrát. Znovu sáhne po pistoli. Jana zavraždí a prostě odejde. Ovšem před muži zákona neunikne daleko. Tvrdí, že se jen bránil. U soudu později vyfasuje 13letý pobyt v kriminále.
Jak to bude s polepšením?
V souvislosti s tímhle mordem vypluje na povrch i další možný motiv. Vrah a jeho oběť se snad měli zajímat o stejnou dívku. Mladík se každopádně kaje a slibuje polepšení. Otázka ovšem je, jestli to myslí upřímně.
Už v kriminále údajně tvrdí, že za každý rok, strávený za mřížemi, sprovodí ze světa jednoho člověka. V dubnu 2008 je podmínečně propuštěn na svobodu. A už za pár měsíců znovu zabíjí.
Střílí a zabíjí
Zkraje září 2008 se pohybuje v okolí Prosetic v Teplicích. Tehdy narazí na 46letého podnikatele Karla D. Ten zastaví u krajnice u auta, které vypadá, že má poruchu. Je ochotný, chce pomoct. Zabiják mu jako „poděkování“ vpálí olovo do hlavy.
Následně je mrtvý muž okraden. Uplyne den. Na čerpací stanici v Ústí nad Labem si kroutí směnu 20letý brigádník Jiří Š. Umírá krátce poté, co na pumpu vtrhne Postl. Ten ho chladnokrevně odpraví. S kořistí pak bere do zaječích. Uběhne další den.
Postl se potlouká po Chomutově. Blíží se k jedné z tamních heren. Když vejde dovnitř, spatří za barem mladého Vietnamce. Zlikviduje ho ranou do hlavy. Později podnik zapálí, aby po sobě zahladil stopy.
V patách má policisty
Kouř přiláká náhodné svědky. Za chvíli už má Postl v patách muže zákona. Pátrají po něm i policisté Roman Jedlička a Michal Králík. Blíží se k budově bývalé pošty.
V boční ulici spatří muže, na kterého sedí popis prchajícího lupiče a vraha. Pak jim ale zase zmizí. Oba vyskočí z auta. Králík obíhá křoví. Vtom si všimne, že se tam podezřelý schoval. „Zařval jsem na něj, ať vyleze.
On na to nereagoval, tak jsem vytáhl služební zbraň a namířil na něj,“ bude policista vzpomínat v pořadu Legendy kriminalistiky.
Odhoď tu zbraň!
V tu chvíli už svírá pistoli i jeho kolega. Postl se nehodlá jen tak vzdát. Vyskočí z křoví na jakýsi plácek. Už je na něj dobře vidět. Členové hlídky si všimnou, že je také ozbrojený. Křičí ale, že má pouze maketu. Mává u toho rukama.
„Klidně mě střelte do hlavy,“ ječí. Oba policisté se snaží dramatickou situaci uklidnit. „Odhoď tu zbraň,“ instruují Postla. Na moment to vypadá, že skutečně poslechne. Sklání se. Jenže nic není takové, jak se na první pohled zdá.
Zemře vrah i jeho oběť
Postl náhle natáhne závěr a znovu se narovná. Střílí na Jedličku. I on pálí, stejně jako jeho kolega. Pak ale padá na dlažební kostky. „Volej sanitku,“ křičí na parťáka. Ten běží k Postlovi, který je také zasažený a leží na zemi. Sebere mu pistoli.
Potom utíká k vysílačce v autě. Zalarmuje záchranku. Čas běží. Na místě jsou už další strážci pořádku. Poutají Postla. Ze zraněného policisty zatím uniká život. Má vstřel v ruce i hrudníku. Umírá. Naposledy vydechne i jeho vrah.
