Mezi příběhy astronautů, kteří uvízli ve vesmíru, vyniká ten o Sergeji Krikaljovovi. Nešlo o technickou závadu ani nouzovou situaci, ale o rozpad Sovětského svazu, který ho vyslal na oběžnou dráhu.

Jeho pobyt na vesmírné stanici Mir se neplánovaně prodloužil na neuvěřitelných 311 dní, což z něj udělalo „posledního sovětského občana“ a symbol nečekaných důsledků geopolitických změn.

Williamsová s Wilmorem ovšem nejsou jedinými astronauty „zapomenutými“ v kosmu. K takové situaci už v minulosti došlo, a to za mnohem dramatičtějších okolností.

Sovětský kosmonaut Sergej Krikaljov (narozen v roce 1958) uvízl na palubě vesmírné stanice Mir během rozpadu Sovětského svazu mezi roky 1991 a 1992. Vzhledem k tomu, že země, která ho vyslala do vesmíru, již neexistovala, jeho návrat byl odložen a ve vesmíru zůstal 311 po sobě jdoucích dní, což je dvakrát déle, než mise původně požadovala.

Tento nechtěný pobyt se stal symbolem zmatku a nejistoty, která v té době panovala na Zemi.

Do vesmíru vzlétl Krikaljov dne 18. května 1991 na palubě kosmické lodi Sojuz TM-12 spolu s velitelem Anatolijem Arcebarskijem (narozen v roce 1956) a britskou kosmonautkou Helen Sharmanovou (narozena v roce 1963).

Jejich cílem byla orbitální stanice Mir. Když se k ní začali přibližovat, všiml si velitel, že údaje přibližovacího systému Kurs o poloze lodi vzhledem ke stanici se liší od reality.

Převzal tedy ruční řízení a podařilo se mu loď bezpečně navést a spojit se stanicí, což svědčí o jeho výjimečných pilotních schopnostech.

Na palubě Miru je přivítali stálí obyvatelé Sergej Afanasjev a Musa Manarov (narozen v roce 1951), čímž se pro Sergeje Krikaljova zahájil nečekaně dlouhý pobyt na oběžné dráze.

Posádka se během pobytu potýkala s technickými problémy, které svědčily o tom, že Mir již začíná dosluhovat, zažila však i veselé momenty, například když si Helen oblékla růžové šaty a Sergej Krikaljov kravatu, což dodávalo lidský rozměr jejich náročné misi.

Dne 26. května odletěli Afanasjev, Manarov a Helen Sharmanová zpět na Zemi a na stanici osaměli Krikaljov s Arcebarským. Dali se do plnění experimentu zvaného Sofora, v jehož rámci měli vztyčit 15 metrů dlouhou konstrukci.

Po jejím dokončení na její vrchol umístili vlajku Sovětského svazu, což vzbudilo silné emoce. Dole na Zemi se totiž mezitím děly věci, které měly dramaticky změnit osud Krikaljova i celého světa.

Sovětský svaz se v té době ocitl v hluboké ekonomické i politické krizi a jeho dny byly sečteny.

Tehdejší generální tajemník Michail Gorbačov (1931–2022) se proto uchýlil, ve snaze udržet Sovětský svaz za každou cenu, k nevídanému kroku, a to k uzavření smlouvy, která svazovým republikám poskytovala neslýchanou míru autonomie. Podepsána měla být 20. srpna.

Ovšem 19. srpna došlo k pokusu o státní převrat, za kterým stálo tvrdé jádro tamní komunistické strany. Michail Gorbačov, který tehdy pobýval na své dače na Krymu, se ocitl v domácím vězení.

Do Moskvy zamířily obrněné divize a byl vyhlášen zákaz nočního vycházení, což způsobilo chaos a nejistotu po celé zemi.

V centru politického dění se ocitl čerstvě zvolený prezident Ruské svazové republiky Boris Jelcin (1931–2007), který se vůči pučistům ostře vymezil a jeho popularita tak vystřelila do nebeských výšin.

Dne 21. srpna byl pokus o puč potlačen a Gorbačov se mohl vrátit do Moskvy. Ovšem již nikoliv jako vládce obrovského státu, ale jako kapitán potápějícího a rozpadajícího se kolosu.

Za několik týdnů na to se Sovětský svaz začal rozpadat i geograficky, když na něm jednotlivé republiky začaly vyhlašovat nezávislost.

Arcebarskij a Krikaljov sledovali situaci s obavami, netušili, co s nimi bude.

Situaci zhoršoval fakt, že slavný kosmodrom Bajkonur, odkud létaly všechny sovětské mise, se nacházel na území Kazašské federativní socialistické republiky, která hodlala rovněž vyhlásit nezávislost a celý komplex znárodnit.

Mezi těmi, kteří se připravovali na další let, byl i Kazach Toktar Aubakirov (narozen v roce 1946). Rusové proto ze strategických důvodů rozhodli o urychlení jeho výcviku a zařazení hned do další mise. Tím pádem ovšem měli čtyři zájemce o tři místa.

Vedle dvou ruských kosmonautů, Alexandra Volkova a Alexandra Kalerije (narozen v roce 1956), měl být dalším účastníkem rakouský kosmonaut Franz Viehböck (narozen v roce 1960), kterého z letu nebylo možno vyloučit z finančních důvodů.

A tak tím, kdo musel z kola ven, byl Kaleri, aby se uvolnilo místo pro Kazašského kosmonauta. Sojuz TM-13 na Mir dorazil dne 4. října 1991. I tak ovšem matematika pokulhávala.

Na zpáteční let se museli, coby pouzí pasažéři, vydat Viehböck i Aubakirov, aby se vrátili na Zemi. Tím pádem v Sojuzu zbylo pouze jedno místo pro Arcebarskije, který se vrátil domů.

Sergej Krikaljov tak musel zůstat na Miru déle, než očekával, a stal se de facto „zapomenutým“ kosmonautem, jehož osud visel na vlásku politických událostí.

Dne 26. prosince 1991 oficiálně zanikl Sovětský svaz. V únoru 1992 nový ruský prezident Boris Jelcin posvětil vznik nové vesmírné agentury Rosaviakosmos, ovšem ten se potýkal se stejnými finančními problémy jako jeho předchůdce.

Volkov s Krikaljovem měli 20. února vykonat výstup do volného prostoru, ale tepelný výměník na Volkovově skafandru selhal, a tak musel výstup zvládnout Krikaljov sám.

Pomohlo mu to stát se světovým rekordmanem, neboť mimo stěny stanice strávil 36 hodin a 29 minut při sedmi výstupech, jeho rekord byl překonán až po čtyřech letech.

Dne 17. března 1992 se vydal na orbit Sojuz TM-14, na jehož palubě byli velitel Alexandr Viktorenko (1947–2023), Alexandr Kaleri a Němec Klaus Dietrich Flade (narozen v roce 1952).

Při odletu z Miru dne 25. března seděli v jeho křeslech Alexandr Volkov, Klaus Dietrich Flade a konečně i Sergej Krikaljov, který se vracel na Zemi po 311 dnech, 20 hodinách, 0 minutách a 34 sekundách strávených ve vesmíru.

Když odlétal, byl občanem mocného Sovětského svazu, v jehož čele stál Michail Gorbačov. Na jeho skafandru byla stále vlajka SSSR, Krikaljov byl tak „posledním sovětským občanem“, který se vrátil na Zemi do zcela jiného světa.

Příběh Sergeje Krikaljova je fascinujícím a zároveň smutným svědectvím o tom, jak globální politické události mohou přímo ovlivnit životy jednotlivců, a to i těch, kteří se nacházejí tisíce kilometrů nad Zemí.

Krikaljovův neplánovaný, prodloužený pobyt ve vesmíru se stal symbolickým milníkem konce jedné éry a zrodu nové. Jeho odvaha a profesionalita tváří v tvář nejistotě zůstávají inspirací pro budoucí generace astronautů.