Americký fetišista s úchylkou na ženské nohy, boty a spodní prádlo připraví o život nejméně čtyři dívky. Všechny své oběti posmrtně sexuálně zneužije, zatímco se jeho žena s dětmi pohybují po domě bez jakéhokoli náznaku podezření. On sám navíc ženské prádlo obléká a v mrazáku skladuje dámské boty i s nohama.

„To bylo o fous,“ komentuje sériový vrah zpětně vzpomínku na listopad roku 1968, kdy do jeho garáže při nehodě narazilo auto. Vzniklá škoda není velká, přesto má co dělat, aby přivolané policisty přesvědčil, že opravdu není nutné jeho garáž podrobněji zkoumat.

Uvnitř totiž na háku už po několik dní visí ztuhlé mrtvé tělo Jan Whitneyové, kterou Brudos nejprve uškrtil opaskem, poté oblékl podle svých představ a mrtvolu v garáži sexuálně zneužíval.

Se svou „milenkou“ se potom Brudos loučí podobně jako se všemi předchozími – když se tělo začíná rozkládat, uřízne si na památku její pravý prs a mrtvolu hodí do řeky.

Chladné ženy ho provázejí celý život

Elektrikář Jerome Brudos přitom v domě nežije sám, ale manželka ani jeho dvě malé děti si ničeho zvláštního nevšímají. To samozřejmě neznamená, že by manželství bylo šťastné.

Nejprve Jerome nutí svoji ženu, aby po domě chodila nahá, k definitivnímu odcizení a nepochopení však dochází ve chvíli, kdy Brudose přistihne oblečeného do dámského spodního prádla.

Děti i manželka časem dostávají přísný zákaz chodit do dílny v garáži a do podkroví, kde fetišista skladuje prádlo, boty a později i části těl. Vztah s manželkou je tedy na bodu mrazu, třebaže Jerome má chladné ženy rád. V mrazáku ukrývá už několik trofejí, které by se daly označit za velmi podivné.

Touží po jámě a sexuální otrokyni

„Není jasné, proč se Jerome Brudos stal fetišistou na ženské nohy,“ vypráví Harold Schechter, který se mentalitou sériových vrahů dlouhodobě zabývá.

„Je ale jisté, že se tato úchylka začala u něj projevovat v neuvěřitelně nízkém věku.“ Jerome krade dámské boty a prádlo sousedům už jako malé dítě, do problémů se však vinou své úchylky dostává až ve svých sedmnácti letech.

S nožem v ruce obtěžuje přímo na ulici dívku, po které chce, aby se svlékla. Přivolaným policistům potom nepokrytě přiznává, že pro dívku už má připravenou jámu, ve které ji hodlá držet jako sexuální otrokyni.

Nikoho nepřekvapí, že je s okamžitou platností umístěn na devět měsíců na psychiatrické oddělení oregonské nemocnice.

Z psychiatrie je propuštěn jako neškodný

Agresivita a nenávist vůči ženám pramení podle lékařů z jeho špatných vztahů s matkou, a Brudos se tak má ženám svým zvrhlým sexuálním chováním mstít.

Už tenkrát se svěřuje s myšlenkou, že unesenou dívku uloží do mrazáku a její mrtvé tělo potom naaranžuje do sexuálně dráždivých poloh. Přes všechny děsivé plány, které lékařům roku 1956 svěří, je shledán zcela neškodným a z psychiatrie propuštěn.

Mladíkovy fantazie odborníci připisují jeho těžkému sexuálnímu dospívání. Tento moment se ukazuje jako zásadní pochybení, které bude stát životy nejméně čtyři mladé ženy.

První vražda vypouští jeho nekrofilní choutky

Na svoji první skutečnou oběť si Jerome Brudos pamatuje dokonale, protože mu sama vběhne do náruče. 26. ledna roku 1968 zvoní u jeho dveří v Portlandu devatenáctiletá Linda Slawsonová a nabízí mu koupi encyklopedie.

Brudos nedbá na to, že manželka i děti jsou doma, veškerou svoji pozornost koncentruje na hrdlo, kotníky a lodičky mladé Lindy. Omráčí ji a přemístí do garáže, kde ji uškrtí a sexuálně zneužije.

Přesto, že je nadmíru vzrušený z nečekané situace, zachovává Brudos chladné uvažování sériového vraha. A tak zatímco mrtvola chladne v garáži, políbí svoji ženu a požádá ji, aby děti vzala za odměnu do restaurace ve městě.

Dům se tak uvolní pro jeho nekrofilní sexuální hrátky. Mrtvou Lindu obléká do svých nejlepších módních kousků, stylizuje ji do různorodých póz a vše si dokumentuje fotoaparátem.

Když učiní své zvrhlosti zadost, odřízne ženě levou nohu i s nově nazutou botou a na památku si suvenýr uloží do mrazáku. Tělo potom odhazuje do řeky Williamette.

Do obchodního centra v dámských šatech

S jídlem roste chuť a stejně je tomu v případě sériových vrahů. 27. března roku 1969 se Brudos oblékne do ženských šatů a vyrazí do obchodního centra.

Svědci později dokládají, že zde skutečně potkali podivně vysokou ženu, která se nakonec ukázala být transvestitou. Devatenáctiletá studentka Karen Sprinklerová se zde má sejít s matkou, ale ke své smůle na parkovišti natrefí právě na Brudose.

Její boty se mi pranic nelíbily

Paradoxní na celé situaci je, že Brudos zde líčí past na úplně jinou oběť, u které ale nemá úspěch. Frustrovaný muž se proto rozhodne spokojit s Karen a dle svých slov ji unáší i přesto, že se mu pranic nelíbí boty, které má na nohou.

S pistolí v ruce ji přinutí nastoupit do auta a veze ji k sobě domů. Tam ji svlékne a fotí si ji nahou, následně ji oběsí na stejném háku v garáži, kde už visela Jan Whitneyová.

Ještě než mrtvole odřeže obě ňadra, zakusí s ní několik sexuálních radovánek. Když je se svým dílem spokojen, mrtvolu odveze k řece Long Tom.

Nejprve večeře, potom zábava

Poslední obětí nekrofilního Brudose je dvaadvacetiletá Linda Saleeová. Brudos ji unáší z nákupního centra, kde předstírá, že je policista. Doma postupuje velmi chladnokrevně.

Svázanou Lindu nechává v garáži a před výkonem se jde posilnit dobrou večeří. Namísto dezertu se odchází pobavit s dívkou, kterou zabije a její mrtvolu sexuálně zneužije.

Evidentně je ten večer v dobré náladě, proto se rozhodne trochu pobavit a mezi žebra strčí Lindě elektrické dráty ve snaze její tuhnoucí tělo roztančit.

Vrahem bude elektrikář

K jeho smůle je to právě Linda, jejíž mrtvola za tři týdny přiláká pozornost rybáře na břehu řeky Long Tom.

Její tělo je přivázáno nylonovým lanem k převodovce automobilu a policisty zaujme také specifický druh uzlu a měděný drát, který svědčí o tom, že vrah bude vyučený elektrikář.

Když se policisté rozhodnou řeku důkladněji prozkoumat, netrvá to dlouho a najdou také tělo Karen Sprinklerové, které vykazuje stejnou techniku vázání uzlu.

Studentky obchází strach

Pátrání se rozjíždí naplno a policisté se rozhodnou oslovit studenty z kampusu v Corvallis, kam docházela také mrtvá Karen. Dívky se jim svěřují se strachem ze zavalitého zrzavého muže, který se pohybuje v prostorách kampusu, volá jim a zve je na schůzky.

Dívka, která se s ním sešla, byla podle kamarádek znepokojena tím, jak muž se zájmem vyprávěl o nálezu těl v řece, o kterém se nedávno psalo v tisku. Policie proto s dívkou naváže spolupráci a Brudose vyláká na další schůzku. Pět dnů nato je fetišista a vrah zatčen.

Z vězení se chce za každou cenu dostat

U výslechu vše přiznává, ale neprojevuje ani náznak lítosti nebo jiných emocí. Když potom dojde k soudu, jako by mu závažnost situace konečně došla. Předstírá duševně chorého, vymlouvá se na špatnou výchovu, svoji matku a také na úraz hlavy.

Nic z toho mu však nepomůže a je odsouzen na doživotí, ze kterého se několikrát snaží uniknout žádostí o podmínečné propuštěním. Umírá na infarkt ve věku 67 let.