Ženy jsou mezi sadistickými zločinci spíše výjimkou. Ale i takové se mohou najít. Jednou z nejbrutálnějších dozorkyň v nacistických koncentračních táborech byla žena jménem Irma Greseová. Tato žena řádila v koncentračních táborech Ravensbrück a Osvětim.

Greseová se narodila v meklenburské rolnické rodině 7. října 1923. Inteligence evidentně nebyla její silnou stránkou, nedokončila ani základní vzdělání. Zato rychle vstoupila do nacistické mládežnické organizace pro dívky Bund Deutsche Mädel. Už tam se projevila její zvýšená agresivita.

Od roku 1939 do roku 1942 Greseová vystřídala několik zaměstnání. Určitou dobu pracovala i jako asistentka zdravotní sestry v sanatoriu SS. Rok 1942 byl pro Irmu zlomový.

Ve svých devatenácti letech vstoupila do pomocné jednotky SS. Vojenská kariéra ovšem nebyl její sen. Byla přesvědčená, že v ní dříme ohromný herecký talent, a po skončení války se chtěla stát slavnou filmovou hvězdou.

Už jako členka SS se v roce 1942 stává dozorkyní v ženském koncentračním táboře Ravensbrück.

Patřila k táborové stráži, ale v roce 1943 už jako vrchní dozorkyně přešla do Osvětimi, kde vládla nad životem a smrtí třiceti tisíc židovských žen původem především z Polska a Maďarska.

V Osvětimi se naplno projevila její šílená surovost. Greseová se vyžívala v bití vězňů, ve střílení po nich, nechyběla ani na pověstném osvětimském nástupišti, kde se podílela na selekci lidí, kteří právě do tábora dorazili.

Německé vlčáky, kteří byli určeni k hlídání trestanců, nechávala o hladu a pak je vypouštěla mezi oslabené vězně. K její uniformě patřila nejen pistole, ale i pletený bič.

Přátelila se zde s „andělem smrti“ Josefem Mengelem, dokonce se objevila tvrzení o jejich mileneckém vztahu.

Svědci, kteří Osvětim zázrakem přežili, vzpomínali, že Greseová měla při trýznění vězňů v tváři blažený pocit. Psychologové i historici později nadhodili možnost poruch osobnosti a sexuálních deviací, které se u Greseové projevovaly. Přinejmenším sadismus je zcela neoddiskutovatelný.

Jak se sovětská vojska blížila k Osvětimi, bylo z nacistického pohledu nutno tábor evakuovat, aby po zdejších zvěrstvech nezůstaly žádné stopy. Ani Greseová v Osvětimi nezůstala, byla převelena zprvu zpět do Ravensbrücku a poté do Bergen-Belsenu.

Zde se podle některých svědectví stala milenkou velitele tábora Josefa Kramera. A zde ji zastihl i konec války. 17. dubna 1945 ji zajala britská armáda.

O pět měsíců později byl s Greseovou a s dalšími dozorci koncentračního tábora zahájen soudní proces. Svědci potvrdili, že Irma Greseová svým pleteným bičíkem ubila k smrti několik žen. Byla jí prokázána i řada dalších zločinů. Výrok tribunálu zněl jasně – trest smrti oběšením.

Rozsudek byl vykonán 13. prosince v německém Hamelnu. Exekucí byl pověřen Brit Albert Pierrepoint: „Popraviště bylo připravené. Muži se měli věšet po dvou, ženy samostatně. Brigádní generál Paton-Walsh mi dal znamení.

Zavolal jsem do místnosti, kde byli odsouzenci připraveni: Irma Greseová! Otevřely se dveře. Greseová se smála a s jinou odsouzenou zpívala píseň o katově řemesle. Ukázal jsem jí na podlahu, kde byla křídou nakreslená značka. Pevně si na ni stoupla.

Když jsem jí ovazoval oprátku kolem krku, zaslechl jsem, jak říká: „Schnell.“