„Do lóže mne uvedl hinduista, vyznavač Brahmo Samaj, pasován jsem byl muslimem a povýšen Angličanem. Strážcem naší lóže byl indický Žid. Naše setkání se samozřejmě odehrávala v duchu rovnosti a vzájemné tolerance.“

Tak píše Rudyard Kipling (1865–1936) o svých zednářských začátcích do londýnských novin The Times. Vzápětí si neodpustí lehkou ironii: „Jedinou růzností bylo, že někteří z bratrů při našich společných tabulích z důvodu kastovních pravidel nemohli pojídat nerituálně připravený pokrm a seděli často nad prázdnými talíři.

“ Kiplingovy slavné Knihy džunglí (1894–1895) zná snad každé dítě, dodnes je po Agatě Christie (1890–1976) nejoblíbenějším britským spisovatelem.

Zednářem na doporučení

Kipling po rodičích zdědí jejich anglo-indickou příslušnost a v jeho tvorbě se stává střet kultur hlavním tématem. Odrazí se i v mistrovském díle Knih džunglí, kde je lidské mládě Mauglí vychováno vlky.

Když je Rudyardovi pět let, odvezou ho rodiče z indického ráje, jak ho malý chlapec vnímá, k pěstounům do Anglie. Nic mu předem neřeknou a Rudyard se z tohoto šoku už nikdy nevzpamatuje. Tím spíš, že pěstouni jsou nevlídní a chlapec je u nich zoufale nešťastný.

Zpátky do Indie se vrací v 17 letech a začne pracovat jako novinářský elév. Svobodné zednářství je v Británii v módě a je rozšířené i v koloniálních državách. Lóže Hope and Perseverance č. 782 v indickém Lahore hledá tajemníka.

Na doporučení otce se ještě jako neplnoletý, ve 20 letech, stává jejím členem. Začne znovu objevovat zemi, ve které se narodil. Fascinuje ho zednářské pouto, které v Indii překračuje hranice společenských tříd i pravidla různých náboženství.

Je to jediné prostředí v kastovní zemi, v kterém se muži setkávají na základě rovnosti.

O ženách nepíše

Jak ale brzy pochopí, i zednářství má své hranice. Ostatně ani jeho lóže není skutečně otevřená všem kulturám – z jejích 40 členů je 36 koloniálních Britů. Kipling působí jako aktivní zednář poměrně krátkou dobu, přesto se k zednářství hlásí celý život.

Základní myšlenky společenství, jako tajné spojenectví, odvaha, smysl pro komunitu a řád i ctění šlechetných zásad mezi muži, silně ovlivní jeho básně, povídky i novely. Kipling ve svém díle píše výhradně o mužích.

Je docela možné, že o ženách nepíše záměrně, protože ho matka tak zklame. Zednářství se odráží v jeho básních, z nichž Mateřská lóže a Noční hodokvas jsou nejvýraznější. Používá slovník zednářů stejně jako ostatní ustálená spojení z Bible.

Spisovatel ale dobře ví, že zednářství ve skutečnosti není takové, jak samo hlásá. A tak píše o tom, které si vysní.