Je to opravdu bizarní pohled, který by se uplatnil ve sci-fi filmu nebo v hororu. Od bělostného sněhu se odráží proud narudlé tekutiny, která připomíná krev.

Ta vytéká z Taylorova ledovce v Antarktidě a kromě toho, že má krvavý odstín, i v hlubokém mrazu si zachovává tekutou formu.

Skoro to vypadá, jako by pod vrstvou sněhu a ledu bylo ukryté děsivé tajemství. Ale v případě Krvavého vodopádu (Blood Falls ) můžeme zůstat v klidu. Jeho rudé zbarvení je hříčkou přírody, která tak předvádí, že dokáže pořádně ohromit.

Kromě barvy je na něm navíc zvláštní i to, že se nachází v místě, kde by přítomnost tekoucí vody měla být naprosto vyloučená. Ta totiž proudí ledovcem s průměrnou teplotou pod bodem mrazu a měla by tedy logicky zmrznout. Ale to se neděje…

Raní objevitelé

Toto záhadné místo objevuje v roce 1911 Thomas Griffith Taylor (1880-1963), geolog antarktické expedice Roberta F. Scotta (1868-1912). Domnívá se, že rudé zabarvení vodopádu způsobují červené řasy. Ale jeho úsudek se časem ukáže jako mylný.

Zejména v novém tisíciletí se vědci intenzivně věnují Krvavému vodopádu a postupně přicházejí na zajímavá fakta.

Podle zjištění amerických výzkumníků je ve vodě vysoký obsah železa, které se při oxidaci barví do rudého odstínu, takže má na svědomí načervenalou barvu vodopádu.

Tajemství pod ledem

Jejich prvotní předpoklad je ten, že voda pochází z jezera, ukrytého asi 400 metrů pod silným ledem, jehož stáří odhadnou na 5 milionů let. Ale později se ukáže, že to stále není celá pravda a že řešení záhady je ještě o trochu složitější.

Mezinárodní vědecký tým pomocí speciálního zařízení sleduje, odkud voda vlastně přitéká a ukáže se, že pod ledovcem Taylor není jenom jezero, ale celá síť subglaciálních (podledovcových) řek, stará miliony let.

Extrémní životní podmínky

Slanost jejich vody dokonce překonává světové oceány! Slaná voda přitom vyžaduje k tuhnutí nižší teplotu, než sladká voda a navíc při tomto procesu uvolňuje teplo, rozpouští tedy led a umožňuje kontinuální tok vody.

Ledovec Taylor je tak nejchladnějším známým ledovcem s trvale tekoucí vodou.

Aby neobyčejných věcí okolo vodopádu nebylo málo, obsahuje voda pod ledovcem řadu unikátních mikroorganismů, které se zvládly přizpůsobit nejenom vysoké slanosti vody, ale i obtížným podmínkám:

protože k získání energie nemají možnost využít sluneční světlo, využívají k tomu síru a železo, obsažené ve vodě. Dokážou se tak po neuvěřitelně dlouhou dobu vyvíjet osamoceně, izolovaně od zbytku světa.

Časová kapsle

Vědci podledovcové vody označují za „jedinečný druh časové kapsle z období historie Země“. Toto neobvyklé místo také nabízí mimořádnou příležitost studovat hluboký podpovrchový mikrobiální život v extrémních podmínkách.

Studium drsného prostředí je užitečné pro pochopení rozsahu podmínek, kterým se mohou některé organismy přizpůsobit, a pro předběžné posouzení možnosti života jinde ve sluneční soustavě, třeba na místech jako je Mars nebo Europa, ledem pokrytý měsíc Jupitera.

Vědci z Astrobiologického institutu NASA spekulují, že by tyto „světy“ mohly obsahovat podledovcovou kapalnou vodu, příznivou pro elementární formy života, které by tak byly lépe chráněny před ultrafialovým a kosmickým zářením, než přímo na povrchu planety.