Ne každá sebevražda má jasný důvod. Někdy zůstávají otazníky, a někdy není ani v budoucnosti nahrazena tečkou nebo vykřičníkem.

Vlastimil Brodský, jeden z nejvýznamnějších herců své doby, opustil tento svět dobrovolně. Co vedlo slavného herce k ukončení svého života?

Rozloučit se, ale nikoho neranit

Nemocnice páchne dezinfekcí a strachem. Stačí jít po chodbě a ten zápach se člověku dostane pod kůži. Žádné jiné místo není cítit právě takhle.

Vlastimil Brodský (1920–2002), doprovázený Stellou Zázvorkou (1922–2005), se ošívá. Tak moc mu ten pach připomíná vlastní smrtelnost.

Za čím se ohlédnout

Nejlepší léta má už za sebou. Je mu přes osmdesát, vlasy šedivé, hlas se mu třese. Na kontě má desítky filmů, titul jednoho z nejobsazovanějších herců, a dokonce i Zlatého medvěda za film Jakub lhář, což se jinému českému herci dosud nepodařilo.

Děti jej znají jako skřítka Hajaju, dospělí jako skvělého herce. Doma na poličce má dokonce zlatého Českého lva za poslední film Babí léto, který točil před pouhým rokem.

Bolesti stáří

Film vypráví o stáří a o touze nepoddat se smrti. Laskavý příběh, poslední velká role Vlastimila Brodského, je ale na hony vzdálen situaci, v níž se právě nachází. Nemocniční chodby připomínají všudypřítomnou smrt.

„Nestůj tady a pojď,“ popohání ho Zázvorková, až konečně dojdou do pokoje. Tam leží Miroslav Horníček (1918–2003), kterého už také dohnalo stáří. Připojený na kapačkách, v zapadlých očích chybí jiskra života. Návštěva se nese ve znamení smutku. A Brodským zamává víc, než by kdokoli dokázal odhadnout.

Hlavně udržet tajemství

Brodský má za sebou vážnou mozkovou příhodu. A od té doby strach, co se s ním jednou třeba stane. Pohled na kamaráda, jehož život prodlužují přístroje, mu připomíná konečnost vlastního osudu.

„Takhle já dopadnout přece nesmím,“ pomyslí si, zatímco mu srdce svírá neskutečný strach. Ale s trápením se nikomu nesvěří. Přece nebude ostatní trápit tím, co se chystá udělat. Poslední tři týdny života tráví na chalupě v obci Slunečná. A plánuje.

Nepochopený dopis na rozloučenou

Napíše ještě smutný dopis Zázvorkové, která slaví narozeniny. Omlouvá se, že se oslavy neúčastní, a omlouvá se i za jiné věci, ale smysl dopisu všichni pochopí, až když je pozdě. I v tomhle zůstává Brodský tajnůstkářem.

Chce se rozloučit se, ale nikoho neranit.  Následně svého psa odveze ke známým, aby mu ho pohlídali. „Musím si něco zařídit,“ vysvětluje. „Je to jen na pár dnů.“ Když se vrátí domů, čeká jej ještě společná večeře se známými. Vtipkuje, baví se – a nikdo na něm nic nepozná.

Kalná rána

V sedm hodin odchází řidič Vlastimila Brodského, který s ním tráví čas, do obchodu pro nákup. Chvíli po něm se probouzí i Brodský. Co se mu zrovna honí hlavou, už nikdo nezjistí. Herec odchází na zahradu, v ruce svírá revolver. Prochází se a přemýšlí.

Slunce vstává, paprsky zalévají zahradu. A pak se ozve výstřel. Je tři čtvrtě na osm. V té chvíli se vrací řidič s nákupem a slyší ránu, ale i když zavolá okamžitě záchranku, slavnému herci už není pomoci. V osm nula pět lékař konstatuje jeho smrt.