Nejstarší řemeslo? Samozřejmě prostituce. Lidskými dějinami se táhne už od pradávných dob a má různé podoby. Někdy zatracovaná, jindy doporučovaná, ale pořád hojně provozovaná.

Velmi důležitou roli hraje prostituce také ve starověkém Řecku, hlavně v Athénách. Řecký filozof a zákonodárce Solón (asi 638–555 př. n. l.) předepisuje mužům návštěvu nevěstince jako lék proti homosexualitě.

Zakládá první veřejný dům a shání do něj mladé otrokyně. Do nevěstince se platí vstupné a vytvářejí se různé kategorie nevěstek.

Athény jako město následně prostituci přímo podporují, protože její provozovatelky nemálo přispívají do obecní kasy, například na stavbu lodí. Když nevěstky chtějí z Athén odejít, musejí proto mít zvláštní povolení a zaručit se, že se do města znovu vrátí.

Běžná záležitost

Prostituce je pochopitelně naprostou běžnou záležitostí od starověku až k ranému středověku a v dalších obdobích, a to nejenom v Evropě a starých evropských říších, ale i v zemích nám značně vzdálených a exotických.

Třeba v údolí úrodné řeky Indus v Guptské říši za vlády jistého Čandragupty II. v letech 376‒415 je ženská prostituce naprosto běžná.

Vátsjájanova Kámasútra, dává v osmé kapitole o prostituci k dobru, že existuje celkem devět kategorii lehkých žen. Tou nejhorší je obyčejná pouliční šlapka, nejvyšší pak elegantní a vzdělané kurtizány.

Lehké holky stávají na pranýři

Veřejná prostituce se v našich zemích začíná intenzivně rozvíjet ve 13. a 14. století, kdy vzniká řada nových měst, která jsou pro provozování nejstaršího řemesla nejvhodnějším prostředím. Ruku v ruce s tím ale přicházejí i tresty.

Už v roce 1532 začíná na území habsburské říše platit útrpný soudní řád. Podle něj se kuplířství a napomáhání cizoložství trestá vypovězením ze země, pranýřováním nebo uřezáváním uší či vymrskáním.

Proti prostituci velice tvrdě bojuje také Marie Terezie (1717–1780). Vídeňské lehké ženy posílá na nucené práce do Temešváru (v dnešním Rumunsku) v Uhrách.

Když se ale přijde na to, že nakazily nějakého zákazníka pohlavní chorobou, jsou tresty ještě potupnější. Čeká je výprask, následné oholení hlavy a její pomazání sazemi či dehtem. Potom prostitutku pro ostudu vystavují nahou na pranýři.

Nevěstince by mu nevadily

Kvůli prosazování těchto trestů nevěstkám se Marie Terezie často dostává do sporů se svým prvorozeným synem Josefem II. (1741–1790). Ten je od roku 1765 jejím spoluvládcem a na otázky týkající se dámské obsluhy v hostincích a prostituce má zcela odlišný názor.

Inspiruje se v Paříži, kde lehké ženy zavírají do nevěstinců. O počestnosti obyvatel rakouské metropole však ani on nemá moc dobré mínění. „V případě Vídně bych ovšem musel překrýt střechou celé město,“ komentuje s nadhledem situaci v rakouské metropoli.

Marie Terezie ale zůstává v otázkách mravnosti a nevěry neoblomná až do konce svého života. Jenže praktikování nejstaršího povolání tím stejně nijak výrazně neomezí.

Praha drží krok

Nevěstince jsou cestou, jak dostat pouliční prostituci alespoň trochu pod kontrolu. Každé město má svoje veřejné domy, ve velkých metropolích jich bývá opravdu požehnaně. Praha drží v tomto ohledu s Evropou krok a prostituce tu jenom kvete.

Údaje prozrazují, že roku 1866 má v Praze otevřeno na 30 nevěstinců, které zaměstnávají někdy až sedm lehkých žen. Podniků přibývá, o 20 let později jich je dokonce už 62! Proslulý je například podnik madam Fleklové.