Když František Štěpán Lotrinský přichází v roce 1724 na dvůr habsburského císaře Karla VI., je mu tehdy pouhých 15 let. Samozřejmě si hned všimne tehdy sedmileté dívenky, Karlovy dcery a budoucí panovnice Marie Terezie.
Ve Vídni stráví František Štěpán Lotrinský (1708–1765) pět let a několik měsíců. V roce 1729 musí město opustit, protože právě zemřel jeho otec Leopold Josef Lotrinský (*1679). Tehdy 12letá Marie Terezie (1717–1780).
je do něj v době jeho odchodu po uši zamilovaná a chce se za něj vdát. Není to ovšem tak jednoduché. Ve hře je i politika.
„O jednom musel mít František Štěpán jasno – vezme-li si císařovu dceru Marii Terezii, bude se muset vzdát své lotrinské vlasti, aby svému budoucímu tchánovi zajistil mír s Francií,“ píše současný rakouský historik Hannes Etzelstorfer.
Mariin otec slíbil za války o polské dědictví (v letech 1733–1735) Stanislavu I. Leszczyńskému (1677–1766), že když abdikuje na polský trůn, dostane za odměnu Lotrinsko.
Ovšem František Štěpán by se musel stydět před svými poddanými, kdyby o něj přišel.
Ženicha oslovuje myšáčku
Zamilovaná Marie Terezie je ale vytrvalá a velmi dobře si toho všímá i její okolí. „Chová k lotrinskému vévodovi něžnou lásku.
V noci ho vidí ve snách, ve dne mluví pouze o něm, a když od něj bude odloučena, neodpustí tomu, kdo ji uvedl v nebezpečí,“ poznamenává v červenci 1735 anglický vyslanec sir Thomas Robinson.
„Mám se vzdát svých nároků na Lotrinsko a raději přijmout ženu, kterou miluji a k tomu ještě Toskánsko?“ rozvažuje František Štěpán. Ví, že jeho politická funkce po boku manželky by nebyla nijak významná. Láska ale nakonec zvítězí.
Přichází o Lotrinsko, jemuž nyní bude vládnout Stanislav I. Leszczyński, a 31. ledna 1736 se se souhlasem císaře Karla VI. (1685–1740), zasnubuje s jeho dcerou. Mladý páreček si pak vymění žhavé milostné dopisy.
„Drahý můj, jsem vám nekonečně vděčná za vaši pozornost, s níž mi sdělujete novinky, protože bez vás jsem jako malý ubohý psík,“ píše nadšeně Marie Františkovi a loučí se s ním slovy „Sbohem, myšáčku“.
František svoji odpověď datuje 8. února 1736 a ujišťuje ji o svých citech. „Jsou pro mne nesnesitelné dny, kdy nemám to potěšení položit se své nejmilejší nevěstě k nohám.“
Dokonalý pár
Oba, Marie i František, mají milou a dobrosrdečnou povahu, což velmi dobře vnímají i jejich současníci. „Mluví s ním jako se sobě rovným,“ poznamenává například hrabě Zinzendorf o tom, jak František rozpráví s dvorním personálem.
Ke každému se chová stejně, jako kdyby byl pouhým hrabětem. „Dodává odvahy i těm nejnesmělejším.
Trpělivě a dobrotivě naslouchá tomu, co říkají, a osobně přejímá prosebné listy,“ popisuje zase pruský hrabě Otto Christoph von Podewils (1719–1781) chování Marie Terezie. Díky svým příjemným povahám vytvoří skutečně dokonalý pár.
Marie svého muže miluje, doslova zbožňuje, a on ji také. Berou se 12. února 1736 v Augustiniánském kostele ve Vídni.
