Medvěd znovu dobývá Evropu. Pro přírodu je to skvělá zpráva, tato nádherná šelma je její neodmyslitelnou součástí. Avšak lidé si mnohdy odvykli žít ve společnosti divokých šelem a na jejich návrat se dívají s nedůvěrou.

Je nepochybné, že jak medvěd, tak třeba i vlk občas nějaké ty škody napáchá. Rozhodně se však nejedná o krvelačné zrůdy, které z dlouhé chvíle zabíjejí hospodářská zvířata. Šelmy moc dobře vědí, že decimovat svou potenciální kořist se jim v dlouhodobém horizontu nevyplatí. Navíc, útoky na ovce či na skot pro ně mnohdy bývají zbytečným riskem.

Ostatně, takový medvěd je sice šelmou, ale zároveň sní s chutí téměř vše, co mu přijde pod ruku. Rád si pochutná na malinách, na borůvkách, občas spásá i obyčejnou trávu. Samozřejmě, že jako šelma potřebuje i dostatek bílkovin, takže si svůj jídelníček obohatí rybami, malými či středními savci, ale i třeba hmyzem. Pro některé medvědy tvoří hmyz dokonce až třetinu jejich živočišné stravy. Chování evropských medvědů a jejich případné konflikty s člověkem pochopitelně zajímá i vědce. Mezinárodní tým badatelů se zaměřil na údaje o hlášených škodách způsobených medvědy v letech 2005–2012 a analyzoval je z hlediska velikosti konkrétní medvědí populace, dostupnosti přirozených zdrojů potravy, převažujícího využití krajiny, existujících opatření cílených na předcházení škodám a také ekonomické prosperity regionu.

Zatímco severoameričtí medvědi žijící v otevřených pláních jsou denními živočichy, jejich evropští příbuzní se ve většině přeorientovali na život v noci. Občas se skutečně stane, že zájmy medvěda se zkříží z ekonomickými zájmy člověka. Studie hledala odpovědi na otázku, zda jsou medvědi skutečně škodnou zvěří, a zda jimi napáchané škody souvisí s případnými povolenými odstřely. Po celé Evropě je každý rok proplaceno kolem tří tisíc žádostí o uhrazení škod způsobených medvědy. Z více než poloviny se jedná o škody na hospodářských zvířatech, zejména pak ovcích. Zhruba dvacet procent medvědího řádění připadá na včelí úly a zbytek na poškození sadů a polí, ke kterým nejčastěji dochází ve východní a jižní Evropě.

Mezi jednotlivými regiony však dochází ke značným rozdílům. Nejvíce žádostí o náhrady pochází z Norska a Francie, kde na jednoho medvěda připadá sedm případů. V Norsku dochází k proplácení škod i přesto, že farmáři nejsou povinni podnikat ochranná opatření. Jejich ovce se tak v klidu pasou na otevřených loukách mnohdy bez přítomnosti ovčáckých psů. Pokud tak medvěd dostane chuť na jehněčí, těžko mu jeho choutky někdo zatrhne. Naopak v sousedním Švédsku a také na Slovensku jsou preventivní opatření povinná. Šetření ukázalo, že hospodářské škody způsobené medvědy jsou v obou zemích osmdesátkrát menší než ve zmíněném Norsku. Ve Švédsku se přitom medvědí populace za posledních dvacet let ztrojnásobila. Tam, kde jsou medvědi v obdobích nedostatku přikrmováni, jsou ekonomické újmy rovněž menší. Je pochopitelné, že nasycený medvěd nebude mít potřebu riskovat a přibližovat se lidem. Tento postup bývá praktikován spíše ve východní Evropě, kde jsou zkušenosti se soužitím s medvědy přece jen vyšší než ve zbytku starého kontinentu.

Z výzkumu je rovněž patrné, že úředně povolený odstřel medvědů automaticky nevede k nižším škodám. Výjimku tvoří pouze újmy na včelstvech. To je dáno tím, že někteří jedinci jsou zvyklí chodit do blízkosti lidských obydlí a vybírat úly. Právě oni jsou pak první na mušce případných lovců. Opatrnější medvědi se domácím včelám raději vyhýbají. V zemích, kde existuje intenzivní zemědělství, jsou přitom medvědy způsobené hospodářské škody velmi nízké. Autoři studie upozorňují, že četnost škod způsobených medvědy závisí na souhře mnoha faktorů zahrnujících různá pravidla pro vyplácení náhrad za škody, způsob využití krajiny i opatření na kontrolu medvědí populace. Výsledky jejich práce ukazují, že soužití člověka a medvěda je možné i bez toho, aby docházelo ke zbytečných konfliktům. Nejdůležitější jsou jsou v tomto ohledu preventivní opatření a vyplácení náhrad za škody.