„Zase už jsi pila?“ rozčílí se Říman Antonius na svoji ženu Lucillu. V jejím dechu cítí alkohol. Vezme provaz, který má zrovna po ruce, a švihá ji s ním po zádech. Rány už ani nepočítá. Zná ženinu slabost a mohl by se chovat ještě mnohem hůř.
V Římě jsou pravidla týkající se pití alkoholu velmi přísná. Muži, kteří ještě nedosáhli věku 30 let, víno pít nesmí.
Ženám se pití zakazuje úplně bez ohledu na jejich věk. Přesto tento zákaz někdy porušují. Antonius se na ženu zlobí. Římské právo mu dává pravomoc ji dokonce zabít v okamžiku, kdy ji přistihne opilou.
Navzdory tomu to ale neudělá. Má svoji ženu přese všechno rád. Zákazy ženského pití platí hlavně v období římské republiky (509–27 př. n. l.).
Za opilost se trestá holí
Trest ale může stihnout i římské muže. Pokud pijí na veřejnosti, přeženou to a tropí výtržnosti, jen tak nevyváznou. Nejkrutější je trest pro otroky, které čeká 80 ran holí. Svobodní muži dostanou ran 40.
Přesto ale Římané víno milují a umí si jeho opojné účinky pořádně užít. Stejně tak se věnují pěstování hroznů.
Legionáři vozí s sebou štěpy
Dokonce i římští legionáři si při svých výbojných výpravách vozí s sebou štěpy vinné révy a sázejí je na celém území své říše. Mnohde se réva ujme právě díky nim. Když se ve 2. a 3. století n. l. objevili na území dnešního Rakouska a jihu Moravy, přinesli s sebou i nové odrůdy vína.
Zkoušejí i vermut
Nebojí se také s výrobou vína experimentovat. Jako první zkoušejí například vyrábět víno na způsob vermutu. Do sudů s vínem přidávají med, jantar a myrrhu. Proto jsou tehdy římská vína v porovnání s těmi řeckými sladší a také kořeněnější.
Často se také ředí.
