Děti mávají červenými praporky, davy tleskají. Píše se rok 1956 a přehrada Pan-čchiao na řece Žu je konečně připravena k plnohodnotnému provozu.
Raději se nemluví o tom, že tahle 118 metrů vysoká stavba s kapacitou 492 000 000 m3 a povodňovým zásobním prostorem o kapacitě 375 000 000 m3, začne praskat už chvíli po dokončení v roce 1953.
Sovětský inženýři ale ochotně napraví chyby nezkušených čínských stavitelů a přehradě se – ostatně jako mnoha dalším postaveným v této éře – začne přezdívat „železná“. Projektovaná je i na tisíciletou vodu a 306 milimetrů srážek denně.
Jenže čínskou provincii Che-nan zaskočí deště rovnou dvoutisícileté i naprosté selhání komunikace.
Zkázonosná Nina
Patří mu nelichotivá čtvrtá příčka v hitparádě zaznamenaných supertajfunů. Zaslouží se o ni svým smrtonosným výkonem. Jmenuje se přívětivě: Nina. Tím se ale nedejme zmást. Řádit začne už 30. července a skončí až 8. srpna 1975. Vítr fouká až rychlostí 250 km/h.
Přehrada Pan-čchiao je skvělé dílo pro zadržení vody. Ovšem na její schopnost zabránit povodním neberou stavitelé zrovna zřetel. Za jediný den se z nebe spustí 1062 milimetrů srážek. Takovou vodní nálož nikdo nečeká.
Okolí městské prefektury Ču-ma-tien je navíc zplundrované vytěžením lesů kvůli výrobě oceli ve vysokých pecích. Tohle všechno by ale ještě nemuselo znamenat pohromu, která bude stát statisíce lidských životů…
Když selže telegraf
Co s přeplněnou přehradou, pod kterou už teď řádí povodně? Odborníci doporučují evakuaci a dramatické upuštění. To je však zamítnuto. O den později je ale jasné, že jde o nejlepší řešení.
Jenže neustávající bouřky a větrná smršť způsobí poruchy telegrafního spojení. Zpráva na přehradu nedorazí. Na místo dorazí jednotka 34450 Čínské lidové armády. Její telegrafní varování, že se přehrada zřejmě protrhne, ale opět mizí kdesi v nicotě.
Je 8. srpna v 12.20 a vojáci navrhují využití leteckého arzenálu a prostřelí vodního díla. O 10 minut později kolabuje menší přehrada Š‘-man-tchan. Vodní apokalypsa je už nezastavitelná. V 13.00 se voda převalí přes hráz hlavní ze soustavy přehrad, Pan-čchiao.
Gigantická stěna se trhá a vnitrozemská tsunami sebou bere vše, co má v cestě. Síť 62 přehrad se bortí jako za sebe postavené kostičky z domina.
Vodní zkáza o rychlosti 50 km/h
Není úniku. Záplavová vlna má na šířku 10 kilometrů a její výška se pohybuje mezi 3 až 7 metry. Zkázu rozsévá rychlostí téměř 50 km/hod. Vydané příkazy k evakuaci se kvůli kolapsu telegrafu a špatnému počasí nedostaví včas.
Zděšená jednotka 34450 se pokouší o varování vystřelením signálních světlic, ale ani její snahu nikdo nepochopí. Pod vodou se octne 7 okresních měst a nespočet vesnic.
Až se situace maličko uklidní, zůstanou na místě jezera o rozloze 12 000 km2. To je, jako by voda najednou zaplavila téměř šestinu České republiky. Povodeň postihne 10 150 000 obyvatel, zhroutí se až 6 800 000 domů a počítání mrtvých se potáhne celé roky.
Tady se nic nestalo!
Všechny informace o katastrofě „železných přehrad“ jsou okamžitě utajovány, svět se o nich dozví až na přelomu 80. a 90. let. Sama Čína dokumenty odtajní až roku 2005. Kolik obětí má tahle katastrofa na svědomí?
Komunistický výbor z Che-nanu odhaduje v srpnu 1975 počet mrtvých na 85 600 v jejich provincii, celkově do 100 000. Jenže katastrofa má pokračování. Šíří se nemoci, nastává hladomor.
Mezinárodní organizace pro lidská práva Human Rights Watch odhadne roku 1995 celkový počet přímých i nepřímých obětí na 230 000 a tým z Discovery Channel toto číslo roku 2005 ještě o 10 000 navýší.
