„Pohleďte,“ pronese lékař a skloní se nad mrtvolou oběšeného zločince. Pravou rukou uchopí šlachy z otevřeného předloktí, zatímco tou levou naznačí pohyb, který tyto vazivové provazce umožňují. Přítomní diváci užasle vydechnou. Je mezi nimi i mladý malíř, který scénu zvěčňuje na plátno…

Když se do Amsterdamu v roce 1631 přestěhuje mladičký umělec Rembrandt Harmenszoon van Rijn, známý pod jménem Rembrandt (1606–1669), přistane mu na stole zajímavá nabídka od tamějšího cechu chirurgů – namalování místního uznávaného lékaře Nicolaesa Tulpa (1593–1674).

Nejde ovšem o jen tak ledajaký portrét. Výsledná malba má zachytit, jak během své přednášky anatomie pitvá před zraky diváků mrtvého člověka.

Nemohou se dočkat

„Další přednáška se blíží,“ šeptají si vzrušeně odborníci, studenti i laici v lednu roku 1632. Pitvu, která je po zakoupení lístků přístupná i zvědavým laikům, totiž provádí profesor Tulp jen dvakrát až třikrát do roka.

Diváci se svátečně obléknou, usadí se vzadu a napjatě pozorují debatu odborníků vepředu.

Pitva s pohoštěním

Na stole leží mrtvola oběšeného zločince mužského pohlaví postaveného mimo církev, přičemž zápach z jejího rozkladu překrývají kadidla a vonné bylinky. Hraje také hudba a nechybí dobré jídlo ani pití.

Rembrandt na plátně formou skupinového portrétu zvěční Tulpův výklad o funkcích šlach a svalů v paži a sedm naslouchajících kolegů z cechu.

Pyšný na svůj výtvor

Ještě tentýž rok je hotovo. Na své dílo s názvem Anatomie doktora Tulpa je malíř patřičně hrdý. Vůbec poprvé si svůj obraz podepíše do levého horního rohu jako Rembrandt, nikoli pod pseudonymem RHL (Rembrandt Harmenszoon z Leidenu), který používal doposud.

Na svou dobu kontroverzní malba slaví úspěch a mladému umělci otevře cestu nejen k mnoha prestižním zakázkám, ale zároveň mu v očích ostatních umělců vydobude uznání…