Skvělý řecký soudce Biás se proslaví řečnickým uměním.
„Své výmluvnosti však využíval jinak, než mnozí řečníci, protože řeč nevedl kvůli výdělku, nebo aby se ukázal, nýbrž aby pomohl těm, kteří utrpěli bezpráví,“ chválí ho řecký historik Diodóros Sicilský (90–30 př. n. l.).
Jako mimořádně schopný rozhodčí různých sporů neobhajuje Biás z Priény (620–550 př. n. l.) jenom boháče, ale klidně i chudáky, hlavně když jde o dobrou věc.
„Pokud se ti stane, že budeš stíhán, haj se jako v Priéně,“ naráží na jeho skvělé právnické schopnosti i Démokos z Leru.
Obhajuje i nemajetné
Ostatně ochota obhajovat v zájmu dobra i ty, kteří mají hluboko do kapsy, není jeho jedinou dobročinnou aktivitou. Když vidí mladé otrokyně ze sicilské Messiny, zajaté ve válce, sáhne do svých úspor a z otroctví je vykoupí.
Ve společnosti jeho dcer se z nich stávají mladé dámy, které pak putují zpátky k rodičům a dokonce i s věnem od Biáse!
Zavazadlo plné myšlenek
Když v 1. polovině 6. století př. n. l. napadnou město Priéné (v dnešním Turecku) Peršané, město drancují. Jeho obyvatelé si narychlo balí svůj majetek a prchají. Jenom Biás zůstává v klidu. Obleče se, jako kdyby vyrážel jenom na krátkou procházku.
„Proč nezachraňujete svůj majetek?“ ptají se ho překvapení sousedé. „Všechno své si nosím s sebou,“ pokrčí Biás rameny.
Báseň o dosažení štěstí
I když patří mezi bohaté lidi, chamtivost je mu cizí. Za nejcennější považuje své myšlenky a znalosti a v majetku nevidí žádné velké štěstí – má o něm vlastní představu..
„Složil báseň o Iónii v rozsahu asi 2000 veršů, podávající návod, jak by člověk nejspíše dosáhl štěstí,“ píše o něm řecký historik Diogénes Laertios (3. století n. l.).
