Zní to jako černý humor z dějin. Král neumírá jako hrdina ve válce, za jeho smrt může opice. Jenže příběh Alexandra I. Řeckého není vymyšlený.

Je to jeden z nejpodivnějších a zároveň nejlépe doložených momentů moderní historie, kdy drobná nehoda spustí řetězec událostí s fatálními následky.

Píše se říjen 1920 a mladý král Alexandr I. Řecký (1893-1920) se prochází zahradami paláce v Tatoi nedaleko Athén. Nic nenasvědčuje tomu, že se schyluje k tragédii.

Najednou jeho pes narazí na opici, konkrétně makaka, který patří zaměstnanci paláce. Zvířata se do sebe pustí a král instinktivně zasahuje, aby je od sebe odtrhl. V tu chvíli přichází nečekaný zvrat:

další opice se vrhá na krále a několikrát ho bolestivě kousne do nohy a trupu. Služebnictvo zvířata odežene, rány králi ošetří a všichni si oddechnou. Vypadá to jako nepříjemná, ale banální epizoda.

Chce nad vším mávnout rukou

Jenže večer se situace mění. Rány se zanítí, přichází horečka a infekce. V době před antibiotiky je i malé poranění potenciálně smrtelné. Král zpočátku nad příhodou mávne rukou a nechce, aby se o něm veřejně mluvilo.

Jenže během několika dnů se u něj rozvíjí sepse, otrava krve. Lékaři zvažují amputaci nohy, ale nikdo se neodváží převzít odpovědnost. Stav se zhoršuje, král upadá do deliria a volá svou matku, která je ale v exilu a nesmí se vrátit. Dne 25. října 1920, pouhé tři týdny po kousnutí, umírá ve věku 27 let.

Dějiny nepíší jenom války

A právě tady příběh nabírá téměř absurdní rozměr. Smrt způsobená opicí totiž nezasáhne jen jednoho člověka, otřese celým Řeckem. Politická situace se destabilizuje, na trůn se vrací jeho otec a země se vydává jiným směrem.

Britský státník Winston Churchill později poznamenává, že „možná čtvrt milionu lidí zemřelo kvůli kousnutí jedné opice“. Přehání? Možná. Ale pointa zůstává: někdy dějiny nepíší velké bitvy, ale zdánlivé maličkosti. A v tomto případě mají podobu zubů malé opice v královské zahradě.