Operátor unaveně ostří zrak na obrazovku, radar ale nehlásí nic, než běžný provoz. Z ničeho nic však ukazuje rychle klesající cíl. Je to padající bomba!
Voják stačí ještě spustit alarm, ale v tu chvíli už je komplex v troskách a neviditelný letoun mizí na obzoru. Jak se útočící stroj dokázal zamaskovat před elektronickým zrakem radaru?
Tvar letadla
Základním prvkem, který pomáhá ukrýt letoun před signálem radaru, je jeho tvar. Některé typy letounů využívají na trupu i ve sklonu křídel hladké plochy skloněné pod ostrým úhlem.
Ty zajišťují, že elektromagnetické vlny radaru budou odraženy do jiných směrů, než zpět k radarovému přijímači. Jiné typy mohou využívat také tvar samonosného křídla bez svislých ocasních ploch a výčnělků.
Skrytá technika i zbraně
Aby byl profil i povrch letounu ideální pro rozptylování signálu radaru, je třeba schovat do jeho trupu a pod povrch všechno, co by narušovalo ideální tvar.
Zbraně jsou skryté v pumovnicích a navigační i komunikační technika je umístěna v plochách na křídlech a trupu. To, co nelze skrýt vytvarováno tak, aby pomáhalo s odrážením signálu pryč od radaru.
Povrchové materiály
Další možností, jak ještě zvýšit účinnost stealth technologie, je použít při výrobě letounu materiály, které jsou schopné pohlcovat elektromagnetické vlnění radarů.
Odborně se jim říká zkratkou RAM a tvoří je například nátěry doplněné o částečky kovu či kompozitu. Mezi částicemi materiálu se pak signál dokáže dál tříštit tak, že se vůbec neodrazí zpět, nebo je velmi oslabený.
Chladné motory
Nepřátelská letadla na obloze nesledují jen signály radarů, ale také jiná čidla. Jedním z nich je i infračervené navádění protiletadlových raket pomocí tepelné stopy, kterou za sebou zanechávají motory letadel. Ty je tedy potřeba udržet co nejchladnější.
Jejich tvar a umístění je proto uzpůsobeno tak, aby je ochlazoval vzduch proudící kolem letadla. Konce trysek jsou pak vyráběny ze speciálních keramických materiálů, které pohlcují teplo.
Co znamená neviditelnost?
Současná vojenská letadla létají tak rychle a tak vysoko, že optická viditelnost pro ně není problém. Když je totiž uvidíte, je na obranu už pozdě. Skrývat se však musejí před elektronickými systémy, které by jejich přítomnost dokázaly odhalit včas.
Nejdůležitější je přitom dosáhnout toho, aby se signál z radaru neodrazil zpět k přijímači a nesdělil tak polohu letadla. Zároveň musí pilot omezit práci vlastních naváděcích a komunikačních prostředků, které se dají na dálku také vystopovat. Pak je pro většinu obranných systémů neviditelný.
Dosah výkonných radarů – 100 až 200 km
Dosah infračervených senzorů – 40-50 km
Vzdálenost při útoku na cíl – 30-80 km
Souboj s radarem – na letadlo nejčastěji dopadá signál radaru pod úhlem 30°, správný sklon ploch a tvar letadla je dokáže odrážet mimo směr přijímače.
Například letoun F-117 má radarový signál silný asi jako vrabec, moderní F-22 pak jako větší brouk. To je odezva pod rozlišovacími schopnostmi radarů.
Revoluční neviditelná letadla:
SR-71 Blackbird
Délka: 32,7 m
Rozpětí: 16,9 m
Rychlost: 3 530 km/h
Země původu: USA
F-117 Nighthawk
Délka: 20 m
Rozpětí: 13,2 m
Rychlost: 1040 km/h
Země původu: USA
B-2 Spirit
Délka: 20,9 m
Rozpětí: 52 m
Rychlost: 915 km/h
Země původu: USA
F-22 Raptor
Délka: 18,9 m
Rozpětí: 13,5 m
Rychlost: 2410 km/h
Země původu: USA
Suchoj T-50
Délka: 19,8 m
Rozpětí: 14 m
Rychlost: 2500 km/h
Země původu: Rusko
Taranis
Délka: 12,4 m
Rozpětí: 10 m
Rychlost: 1300 km/h
Země původu: Anglie