Jakou barvu má mrkev? Na tuto otázku dokáže odpovědět každé malé dítě. Ne každý však ví, že správných odpovědí existuje více. S oranžovou se Evropa seznámila teprve v průběhu 17. století, zatímco původní mrkve bývaly fialové, tmavě červené, žluté či bílé.
Jakkoliv se to může zdát úsměvné, historie mrkve je neobvykle spletitá, a proto studovaná četným zástupem odborníků. Ti mimo jiné zjistili, že se mrkve fialové barvy pěstovaly a konzumovaly už ve starém Egyptě.
Všechny barvy duhy
Ne každému historickému materiálu však můžeme bezmezně věřit, protože se tehdy poněkud stíral rozdíl mezi mrkví (daucus carota) a pastiňákem (pastinaca sativa).
Co se týče samotné oranžové, mají k ní odborníci ještě jednu podstatnou poznámku, a sice že se samotný název barvy „oranžová“ v Evropě nevyskytoval až do prvního importu exotického ovoce, konkrétně pomerančů (z francouzského „pomme d’orenge“).
Pomeranče se tedy nejmenují podle své barvy, ale naopak tato barva podle pomerančů. V angličtině byl název této barvy zřejmě poprvé použit až na počátku 16. století. Domestikované barvy mrkve byly tedy fialová, žlutá a bílá.
Ty jsou k dostání ještě dnes, ale už jen jako kuriozita. Dnešnímu trhu s přehledem dominuje právě mrkev oranžová.
Cesta k oranžové
Ale jak vlastně došlo k tomu, že veškeré původní barvy postupně nahradila oranžová? Podle nejpopulárnější teorie jde o výsledek práce nizozemských pěstitelů.
Ti měli zeleninu vyšlechtit do vlasteneckých barev na počest nizozemské královské rodiny, především pak krále Viléma Oranžského.
Většina odborníků však líbivému příběhu nevěří a spíše se domnívá, že se oranžové mrkvi začalo více dařit zkrátka jen díky vyššímu odbytu, přičemž oranžová barva na této zelenině už dávno existovala, jen byla v tehdejších dobách označována spíše za červenou, světle hnědou nebo „ohnivou“.
