Ustaraná žena se slzami v očích vybíhá z domu a chvatně klepe na dveře sousedů. „Potřebuji led a fofrem!“ vyštěkne bez pozdravu. Po několika vteřinách míří zpět. Není divu, že zapomíná poděkovat, protože zrovna ztratila bratra.

Svého nejbližšího ale musí udržet v chladu, aby mu zařídila nadějnou budoucnost.

Na kalendáři nalistujeme rok 2067 a lékaři, kteří nedávno objevili lék na rakovinu přistupují k obří železné kapsli naplněné kapalným dusíkem. Na štítku stojí James Hiram Bedford (1893–1967), zmrazen 12.

ledna 1967. Je kryonika utopií, nebo nadějí pro nemocné?

Hrátky s mrazem

Vraťme se ale zpět do 20. století, protože kryokonzervace, jak se uskladnění díky nízké teplotě říká, je teprve v plenkách. Aplikuje se převážně na sperma, začátkem 50. let jsou dokonce rozmrazeným semenem oplodněny tři ženy.

„Proč by to nešlo i s lidmi?“ ptá profesor Michiganské univerzity Robert Ettinger (1918–2011). První pokusy datujeme do roku 1966, kdy do speciální „lednice“ míří neznámá žena z Las Vegas. Kryonici ale zjišťují, že byla po smrti nabalzamována, což zcela narušuje celý proces.

V téže době se dozvídá zdrcující zprávu někdejší profesor psychologie James Bedford. „Máte rakovinu ledvin, bohužel metastázuje do plic,“ zní diagnóza. Studenty oblíbený pedagog a vášnivý cestovatel se okamžitě začne zajímat o zmrazení.

Dlouhé hodiny tráví v kanceláři Roberta Nelsona, který se kryonice věnuje. Někdejší opravář televizí nachází v novém vědním oboru doslova zlatý důl.

Štědré dědictví

Nevyhnutelný konec přichází 12. ledna 1967, krátce po 13. hodině odpolední Bedford vydechuje prozatím naposledy. U jeho postele sedí manželka, sestra a syn. V rohu místnosti stojí instruovaný doktor, který okamžitě jedná.

„Přineste led!“ velí a truchlící pozůstalí ho shání, kde se jen dá. Tělo musí udržet v chladu, po sedmi minutách přijíždí Nelson. Pacientovi stříká do žil dimethylsulfoxid, roztok, který nahradí krev, a nepoškodí orgány.

Během toho ostatní provádí masáž srdce, protože mozek musí být neustále okysličován. Dočasného nebožtíka naloží do speciální kapsle plné suchého ledu. Pokud by do ní někdo strčil teploměr, rtuť by spadla na minus 80 stupňů!

Aby všechno proběhlo v tajnosti, Bedforda odváží pohřební vůz. „Museli jsme o všem mlčet,“ svěří se mnohem později řidič černého fára. Nelson, jemuž pacient odkáže 100 000 dolarů právě na výzkumy v oblasti kryoniky, se krátce na to prsí v novinách.

Bedford je totiž oficiálně prvním zmrazeným člověkem na zemi. Ze suchého ledu později míří do nádoby s kapalným dusíkem, kde je teplota kolem 200 stupňů pod nulou.

Šance na přežití: Nula

Jenže obdiv střídají výčitky a soudní tahanice. Bedfordova sestra chce, aby byl její bratr rozmrazen a řádně pohřben, s tím však nesouhlasí profesorova manželka a syn. Postupem času ale dochází finance, a tak je zmrzlík svěřen společnosti Alcor. V jejich prostorách je provedeno první zkoumání. Experti zjistí, že celé zmrazení bylo provedeno diletantsky a primitivními postupy. Bedford má popraskanou a zarudlou kůži na hrudi. Jeho nos připomíná placku, což se připisuje suchému ledu.

Lékaři rovněž upozorní na chybné ošetření mozku, a tak je zcela zřejmé, že kdyby byl Bedford probuzen, moc šancí na život nemá. I přesto se jedná o milník ve světě vědy, 12. leden dokonce vchází do dějin jako Den James Bedforda.