Ohňostroje se stávají symbolem oslav Nového roku. Jejich zmenšeninou jsou pak tyčinky, mnohem méně nebezpečné prskavky. Jak vznikly, kdy a kde se začaly používat poprvé?
Říká se mu také černý prach. Máme na mysli směs draselného ledku, síry a dřevěného uhlí. Jde o výbušninu, tedy střelný prach, který někdy v období 7. – 9. století n. l. připraví Číňané. Používají ho do rachejtlí. Ve 12. století pochopí, že se hodí i do granátů či pušek vyrobených z bambusu.
Hrnec chrlí šípy
Různé kuriózní zbraně, inspirované bojovou technikou starých Číňanů a Mongolů, se v Evropě objevují v průběhu středověku.
„Kovový hrnec, od nějž vede zápalná šňůra, 48 železem pobitých a opeřených oštěpů ve dvou bednách, jedna libra sanytru a půl libry ohnivé síry na prach roztlučené, aby zmíněný oštěp vypálil,“ popisuje například takzvanou bombardu francouzský text o historii dělostřelectva z roku 1338. Z hrnce jednoduše vylétávají šípy.
Oslava neúspěchu puče
Anglický mnich Roger Bacon (1219/1220–asi 1292) Evropu seznámí se střelným prachem, recept na jeho výrobu zřejmě získá od mnichů, kteří se dostali do Číny.
Ve 14. století ale dojde německý františkánský mnich Bertold Schwarz k podobnému objevu a sestrojí kamennou pušku. Během svých pokusů vyrobí i první prskavky, ty ale zůstanou jenom záležitostí pro zábavu bohaté šlechty.
Tím, kdo je rozšíří mezi chudší lid je až anglický král Jakub I. (1566–1625) na začátku 17. století.
Když chce partička katolických šlechticů 5. listopadu 1605 vyhodit do povětří londýnský Westminsterský palác v době, kdy má v budově parlamentu mluvit také panovník, je spiknutí odhaleno a rebelové končí na popravišti.
Jakub pak na oslavu toho, že přežil nechává vyrobit a rozdat lidem spousty prskavek, které označuje jako jiskřivé tyčinky.
