Znavený mnich se opile olízne. Trochu přebral, jenže tahle várka se opravdu povedla. Tíží ho výčitky svědomí, na paměti má varovná slova biskupa. Zítra ale všechno dohoní. Modlitbám se bude věnovat s ještě větší intenzitou než jindy.
První útočištěm zpracování chmele na zlatavý mok se stávají kláštery, které původně jednoduché domácí vaření zdokonalují.
„Protože kláštery měly vlastní výrobu piva, obdobně jako měly svoji pekárnu, je možno se domnívat, že nejstarší klášterní pivovar na našem území byl založen již v roce 970 společně s prvním klášterem v českých zemích, konventem benediktinek u sv.
Jiří na Pražském hradě,“ píše současný odborník na historii piva Ladislav Chládek. Vaření piva se tenkrát považuje za ženskou záležitost a benediktinský řád se mu tradičně věnuje.
Papež ruší zákaz
Druhý pražský biskup, svatý Vojtěch (kolem 956–997) z rodu Slavníkovců, zakládá v roce 993 v pražském Břevnově společně s přemyslovským knížetem Boleslavem II. (932‒999) nejstarší mužský klášter na našem území.
V jeho hospodářském zázemí nechybí pivovar, ve kterém se mniši rádi zdržují. „Zanedbáváte kvůli vaření piva duchovní službu,“ kárá je Vojtěch. Pivu tehdy nemírně holdují věřící po celých Čechách.
„Z těchto důvodů si údajně vynutil na papeži zákaz jeho výroby i jeho konzumace pro svoji diecézi, zabírající celé Čechy.
Tato první a naštěstí poslední, některými historiky však nepotvrzená, prohibice v zemích Koruny české trvala údajně až do 12. století,“ vysvětluje Chládek. Se zákazem je to ale zřejmě složitější.
Všechno vysvětluje listina z roku 1244, která je zároveň nepřímým důkazem existence břevnovského klášterního pivovaru.
Papež Innocenc VI. (1195‒1254) v ní na základě žádosti českého krále Václava I. (1205‒1253) ruší Vojtěchův zákaz. Biskup v něm pod trestem vyobcování z církve zapovídal pražským měšťanům v době neúrody vařit pivo na prodej. Tato výsada náležela jenom klášternímu pivovaru.
Hájí podnikatelské zájmy
Vojtěch tedy sice nabádá ke střízlivosti řeholníky, prostý lid i šlechtu, ale zároveň se snaží hájit zájmy klášterního podnikání, aby netrpělo na úkor rozvoje měšťanských pivovarů. Pivo se u nás vesele vaří dál, máme o tom písemné zprávy.
Z období let 1034‒1055 pochází nadační listina knížete Břetislava I. (1002/1005–1055), kde přiznává staroboleslavské kapitule desátek z chmele, který vyrostl v Žatci a v Mladé Boleslavi.
Totéž potvrzuje roku 1088 první český král Vratislav II. (okolo roku 1033–1092) pro změnu vyšehradské kapitule. Už v 11. století se také pivo začíná exportovat. Povozy plně naložené sudy vyrážejí směrem do Bavorska.
Pivo se hřeje na výsluní zájmu lidí.
Ve 12. století mu byla podle Chládka „vrácena doložka postního nápoje, mohlo se pít celý rok, tehdy velmi bohatý na početné církevní posty.“ Pivovarnictví se rozvíjí hlavně v klášterech, které odjakživa poskytovaly pohostinství.
