Američanka s českými kořeny Marie Tucek se snaží před zrcadlem vytvarovat svoje ňadra pod šaty, aby působila decentně a zároveň upoutala. Po chvíli má pocit, že je to snad nadlidský úkol. „Chce to nějakou podporu pro prsa,“ prohlásí. V hlavě už se jí rodí nápad… 

Dne 3. listopadu 1914 si Američanka Mary Phelps Jacobová (1892–1970) nechává patentovat svoji Backless Brassiere (v doslovném překladu Podprsenku pro hluboký výstřih na zádech). Způsobí tím mezi ženami doslova revoluci. „Ňadra doslova hladí.

Pod společenské šaty prostě patří hedvábná podprsenka,“ tvrdí svorně moderní dámy už na sklonku druhého desetiletí 20. století. Podprsenka se stává velkým módním hitem, kterým se musí pyšnit prostě každá.

20 let zpoždění

Nikdo přitom nebádá nad tím, jestli emancipovaná Američanka, známější pod svým změněným a vyvdaným jménem Caresse Crosbyová, byla opravdu první osobou, která se pokusila tímto způsobem „zkrotit“ svoje vnady.

Ve skutečnosti podprsenku opravdu nevymyslela, ale vytvořila její podobu, která se jako první začala používat a prodávat ve velkém.

Současný americký autor Hoag Levins provedl studii, která mapuje všechny patenty na podprsenky, registrované u amerického patentového úřadu. Jeho závěr je jednoznačný:

Prvenství nenáleží Mary Phelps Jacobové, přestože všude, kde se píše o historii vzniku podprsenky, je označována za její autorku! I když to sama zřejmě vůbec netušila, měla o 20 let starší předchůdkyni…

Kapsy a pruhy

Levins ukáže prstem na dámu, která skutečně přišla na nápad, jak poskytnout ženským vnadám opravdovou oporu. První podprsenku si nechala zaregistrovat Newyorčanka Marie Tucek, která podle jména nezapře svůj český původ.

S přihláškou na patentový úřad přispěchala už 11. ledna 1893. Více než dva a půl měsíce poté, 28. března 1893, se dozvěděla dobrou zprávu: Právě získala patent na podprsenku pod názvem Breast supporter (v překladu Podporovač prsou).

„Vynález obsahoval oddělené »kapsy« na prsa, dále popruhy, které šly přes ramena a které se na zádech zapínaly pomocí háčků a oček,“ popisuje Levins podprsenku Tucekové.

Popruhy se připínaly k vnějšímu okraji košíčků, díky čemuž se podprsenka Tucekové už hodně podobala těm dnešním.

Chyba v názvu

Proč se ale její nápad vůbec neprosadil, i když podle Levinse na rozdíl od Phelps Jacobové znamenal pro ženské vnady mnohem větší přínos? Příčina možná tkví v tom, že patent Tucekové neměl správný obchodní název, a proto při uvedení na trh neuspěl.

„Podporovač prsou“ znělo trochu jako středověký mučicí nástroj, a tak výrobek netáhl. Vynález Phelps Jacobové byl přitom vyroben jenom z lehké látky, bez košíčků pro podporu, tudíž nevyhovoval zdravotním požadavkům, přesto se ujal na úkor Tucekové.

Podoba její podprsenky zůstala na dlouhá desetiletí zapomenuta. Všechno změnila až Levinsova studie.