Stařenka zápasí se smrtí. Kdo jí pomůže v této těžké chvíli? Z rohu pokoje náhle vystoupí postava sympatického muže v černém obleku. Neznámý stařence vlídně pokyne. Žena se usměje a její duch odplyne do náruče věčnosti. Mohou se podobné příběhy zakládat na pravdě, či jde jen o zbožná přání?
Smrtka nemusí vždy vypadat, jako by si odskočila z noční můry. Místo kostlivce v černém hábitu někteří lidé, kteří se buď sami ocitli blízko smrti, nebo zažili úmrtí v rodině, často zahlédli bytosti podobající se člověku.
Umírající doprovázeli muž či žena v černém oblečení. Tato zjevení občas dokonce působila přívětivým dojmem. Proč by však na sebe Smrtka brala někdy vzezření muže a jindy ženy? Závisí její podoba na osobnosti samotného umírajícího?
Pokud by tomu tak bylo, opět by se mohlo jednat o jistý druh halucinace. Jenže jak si vysvětlit, že ji spatřili i lidé, jejichž mozek se nacházel v normálním stavu?
Přívětivý muž v černém
Roku 1940 zemře jedné švýcarské ženě jménem Berta otec. Jeho duch se s ní brzy přichází rozloučit. Není však sám. Doprovází ho muž v černém klobouku, kterého Berta vůbec nezná. Šlo snad o nějakého průvodce mrtvých?
Nebo se tragédií zdrcené ženě jenom něco zdálo? Zjevení podobného muže zaznamenal při svém bádání odborník na thanatologii (nauku o umírání a smrti) Mark Chovinsky. Ten sbíral svědectví lidí ze smrtelné postele.
Mezi nimi nechybí ani zážitek zdravotní sestry. „Moje matka umírala na rakovinu. Krátce před svou smrtí se mi svěřila, že ji tři noci za sebou navštívil pohledný muž v černém s kloboukem v ruce. Laskavě se na ni usmíval. Čtvrtou noc moje matka zemřela.
Muž si ji zřejmě odvedl sebou,“ svěřila se žena. Vzala snad na sebe Smrt podobu přívětivého muže, aby se jí umírající nebáli? Či snad šlo o způsob mozku, jak utěšit ty, kteří se ocitli tváří v tvář smrti?
Strašidelná postava
Věra Slancová jede se svým manželem autem do Plzně. Vracejí se z chatové kolonie mezi Plzní a Ejpovickým vrchem. Žena zamyšleně zírá do šera, když tu ji zamrazí.
V protisměru spatří pohybovat se ženskou postavu v tmavých šatech, jež má přes hlavu přehozený temný přehoz. Na tom by nebylo nic tak divného, kdyby se ovšem záhadná bytost nevznášela asi dvacet centimetrů nad zemí! „Vidíš to?“ hlesne Věra.
Její manžel s vytřeštěnýma očima přikývne. Přitom křečovitě sevře volant. Záhadné zjevení brzy zmizí dvojici z dohledu, manželé se však z mrazivého zážitku dlouho nemohou vzpamatovat. Je možné, aby měli oba stejnou vidinu? Věra Slancová je přesvědčena o tom, že potkali samotnou Smrt.
